Plechý

Plechý (1378 m.n.m.) je nejvyšší horou české části Šumavy. Současně je nejvyšší horou Jihočeského kraje, ale také rakouské části Šumavy. Jediný primát mu chybí. V Německu je na Šumavě (v Bayerische Waldu) několik hor vyšších, nejvyšší je Grosser Arber, Plechý je mezi šumavskými vrcholy pátý.

Jméno hory se objevuje už dávno od 14. století. Jsou známy německé názvy Plechensteyn, Plecknsstayn, Pleckhenstein, přeloženo "lesklý kámen, lesklá skála". Kdoví, zda předlohou ke jménu byla nedaleká hladina Plešného jezera nebo kameny šumavské žuly třpytící se na slunci.     

Hora je vyvýšeninou na tvrdé žule obrovského tělesa, moldanubického plutonu, kde původně magma nedosáhlo povrchu a utuhlo ve velké hloubce. Ve třetihorách jakožto ozvěna na alpskohimalájské vrásnění se celý utuhlý pluton rozlámal na kry, ale mnoho měkčích hornin nad žulou bylo odneseno. Plechý byl při horotvorných pohybech vyzdvižen hodně vysoko, navíc zdejší žula velmi dobře odolávala erozi. 

Ve čtvrtohorách se s žulou na Šumavě pustily "do boje" síly ledu, sněhu a mrazu. Není divu, ve zdejší nadmořské výšce panuje drsné klima (roční průměrná teplota 3°C, úhrn srážek až 1 700 mm), v dobách ledových byly průměrné teploty daleko nižší než dnes. Na severním svahu Plechého vznikl ledovec, který při střídavém tání a mrznutí své základny vyhloubil kar. Po ústupu ledovce v karu vzniklo jezero, kterému lidé začali říkat Plešné. Kromě toho žula na vrcholu i pod ním rozpukala, vytvořila mrazové sruby a balvanová pole. Stěna karu Plešného jezera je vysoká přes 200 metrů a dosahuje těsně pod vrchol. 

Na vrcholu Plechého je původní dřevinou smrk s příměsí jeřábu ptačího a s chudým bylinným podrostem. Smrky v těchto nadmořských výškách rostou pomalu, jsou velmi houževnaté, ale současně jsou vysoké jen do 10 m. Na pařezech lesníci našli úctyhodné počty letokruhů, některé podřezané stromy měly přes 500 let. 

Stromy tohoto druhu téměř nikdo netěžil a proto se na vrcholu vytvořily dvě unikátní rostlinné formace. Je tu Trojmezenský prales a unikátní rašeliniště o rozloze asi 8,5 ha - také porostlé smrky (bez kleče). 

Těžkou ránu stromům na vrcholu Plechého přinesla moderní doba na konci 20. století. Nejdříve se začaly projevovat vlivy kyselých dešťů, smrky také napadl kůrovec. Česká veřejnost i odborníci se rozdělili na dva tábory. První skupina chtěla napadené stromy ihned vytěžit, aby se kůrovec nerozmnožil a druhá je chtěla nechat bez lidského zásahu s argumentem, že příroda si poradí sama. Podobně uvažovali lesníci i ochránci přírody v Rakousku a v Německu. 

Vycházelo hodně odborných článků, padala drsná slova, ochránci přírody se před lesníky s motorovými pilami přivazovali ke stromům. 

Mezitím se ukázalo, že tam, kde lesníci a ochranáři nechali napadené stromy stát, kůrovec už neměl potravu a pod smutnými pahýly začaly ve velkém růst nové stromky. Jejich vývoj ale bude ještě hodně dlouhý. Tam, kde lesníci použili motorové pily a těžkou techniku, tam má příroda mnohem více "práce" s uvedením do normálního, rovnovážného stavu (odborně se tomuto stavu říká klimax). A konečnou pravdu všemu dodal orkán Kyrill, který r. 2007 zlikvidoval především stromy narušené lidskými zásahy a ještě více rozšířil holiny. Nezničil místa, kde rostly v závětří stojících uschlých stromů nové smrčky.

V začátcích rozvoje turistiky na vrcholu Plechého příliš rušno nebylo. Vedly sem těžko schůdné pěšiny z Trojmezí a od jezera. Stifterův pomník byl vybudován v l. 1876-77. Nová stezka sem byla zřízena z Trojmezí r. 1883. Dole u jezera se občas objevili turisté a lesníci, přesto ale první chata, tzv. Lucemburská, tu stála až od r. 1911 a sloužila pro lesní zaměstnance a pro ubytování lovců. Vybudovala ji schwarzenberská lesní knížecí správa. Za první republiky vedla přes vrchol červeně značená turistická trasa. 

Od r. 1948 do r. 1990 se Plechý ocitá v hraničním pásmu a zůstal veřejnosti nepřístupný. Značkaři Klubu českých turistů r. 1990 vyznačili trasy v území, kam dříve směli jen příslušníci Pohraniční stráže a od té doby sem proudí poměrně hodně lidí. Mnozí ale na vrchol nedojdou, skončí po cestě od Nové Pece dole u jezera. Vrchol je přece jen pro jednodenní výlet poněkud odlehlý.

Přechod z Nové Pece do Nového Údolí skoro nejvyššími partiemi Šumavy je jeden z nejhezčích turistických zážitků v Česku. Je třeba počítat s 22 i více km ostré chůze přes Dreisesselstein, být dobře připraven na změny počasí a mít dobře prostudován jízdní řád vlaků v Nové Peci a v Novém Údolí. Cestou je velmi zajímavé sledovat, jak se příroda vypořádává s kůrovcem, s větrnými kalamitami a také s lidskou hloupostí. 

Podle: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plech%C3%BD, 13. 11. 2017