Kateřinská jeskyně

Procházka Kateřinskou jeskyní je neobyčejným turistickým zážitkem. Nadšení návštěvníci uvidí neobvyklou krápníkovou výzdobu, uslyší poněkud mrazivou pověst o dívce Kateřině a mohou se domýšlet, jak asi jeskyně vypadala, když tudy tekla podzemní řeka nebo když zdejší dómy obývali jeskynní medvědi.

Jeskyně se nachází v dolní části Suchého žlebu, asi 300 - 500 metrů východně od Skalního mlýna (jde o to, odkud ony metry počítáte). Ke Skalnímu mlýnu ústí také sousední Pustý žleb, kudy teče Punkva. Podzemní chodby Kateřinské jeskyně jsou v podstatě rovnoběžné s Pustým žlebem a míří k severu. To vedlo badatele k poznání, že Kateřinská jeskyně je "jen" starou výtokovou jeskyní dávných podzemních vod. Řeka Punkva tekla od propasti Macocha směrem ke Kateřinské jeskyni pod zemí (neví se ale, kudy), nikoli Punkevními jeskyněmi a pak na povrchu jako dnes. Cestou významně vymílala podzemní prostory, což je v Kateřinské jeskyni na mnoha místech vidět. Shora současně pronikaly vápencem nasycené vody, které tvořily krápníky. Vlivem eroze se občas nějaký strop jeskyně zřítil, prostory se sice zvětšily, ale krápníkovou výzdobu taková jeskyní katastrofa pohřbila pod balvany. Takto v Kateřinské jeskyni vznikla i největší zpřístupněná jeskynní prostora České republiky Hlavní dóm s monumentálními rozměry: délka se uvádí obvykle 97 m, šířka od 30 do 44 m a výška 20 m. V dávných dobách byla jeskyně obývána různými zvířaty, stala se bohatým nalezištěm jejich kostí, především jeskynních medvědů.

Za objevitele jeskyně je považován Karel Absolon, jiné prameny uvádějí členy brněnské sekce pro výzkum jeskyň při "Klubu přírodovědném". Je ale pravdou, že vstupní chodbu a přilehlé prostory Hlavního dómu lidé znali odnepaměti. A před Absolonem  v jeskyni učinil objevy pravěkého ohniště a zvířecích kostí Absolonův dědeček, Jindřich Wankel . V zadní části jeskyně do r. 1909 kopal mlynář Rubeš, přičemž Karel Absolon a jeho spolupracovníci s ním měli blíže nejasné spory a údajně si pro něj vymohli zákaz pokračování prací a v říjnu se ještě s jeho nářadím prokopali do nových prostor. Tím byl dán impuls ke zpřístupnění jeskyně pro veřejnost, což se stalo r. 1910.

Absolonova skupina pracovala na nových objevech i poté, zejména v l. 1910-18 ve spodním patře Kalcitové chodby a v zadních partiích Dómu zkázy. R. 1940 tady Absolonovi spolupracovníci objevili horní partie jeskyně asi 40 metrů nade dnešní prohlídkovou trasou. Směr chodeb k Punkevním jeskyním vypadal nadějně, mohutný zával, který objevitelé nazvali Dantovo peklo, ale další postup znemožňoval. R. 1941 balvany ze závalu dokonce usmrtily mladého výzkumníka Jana Němce z Ostrova, proto bylo od dalších postupů vpřed upuštěno. Zbylé prostory horního patra, jeskyni Ventarola, objevili speleologové až v 90. letech 20. století.

Výzkumníci nacházeli v chodbách paleontologické objevy. Ví se např., že části jeskyně blízké vchodu se staly domovem lidem starší doby kamenné. Avšak mezi nálezy je doslova senzací objev celých koster jeskynních medvědů. Vědci usuzují, že medvědi zimovali ve sluji nad jeskyní a zahynuli, když se ve sluji propadlo dno.

K jeskyni se váže pověst, při jejímž vyprávění může lézt mráz po zádech. Má různé varianty, ale základem je příběh o dívce Kateřině, která byla jedinou dcerou pastýře z prosté chaloupky na pokraji lesa. Pastýř neměl ženu, a tak se Kateřina musela starat o domácnost i o otce. Od jara do podzimu tatínek pásl ovce, často však odcházela s ovečkami jeho půvabná dcera Kateřina. Jednoho dne dívka zašla se zvířátky poněkud dále než obvykle. Najednou vypukla bouře, Kateřina chtěla hnát ovce domů, ale raději se s nimi uchýlila do nedaleké jeskyně. Poté, když bouřka přešla, jedno bekající zvířátko chybělo. Dívence se zdálo, že slyší ovčí zvoneček z konce jeskyně a vydala se tím směrem ovečku hledat. Nemohla ji ale najít a nakonec ztratila cestu ven. Únavou usnula. Lidé z nedaleké vsi ráno našli opuštěné stádo a při prohlídce jeskyně objevili dívčino bezvládné tělo. Jeskyni začali říkat Kateřinská.

Návštěvnický okruh je 430 metrů dlouhý. Vchod do jeskyně připomíná mohutný (8 metrů vysoký) gotický portál.
Tudy se turisté dostanou do Hlavního dómu, největší prostory v Moravském krasu a zároveň největšího veřejnosti přístupného podzemního dómu v ČR. Tento dóm má vynikající akustiku vhodnou pro pořádání koncertů. Zde se také našly nástroje z doby před asi 12 000 lety a bronzové předměty jen o několik tisíc let mladší.

Z Hlavního dómu trasa pokračuje do tzv. Nové Kateřinské jeskyně, kde se návštěvníky upoutá Bambusový lesík tvořený vzácnými, několik metrů vysokými hůlkovými stalagmity, jejichž průměr je pouhé 2 až 4 cm. Turisté dále uvidí Dóm zkázy, Malý bambusový lesík, Benátský svícen a další malebné krápníky. Jeden z mohutných balvanů politých sintrem první objevitelé opatřili krápníkem coby hůlkou a začali mu říkat Čarodějnice. Ta nechybí na žádném prospektu, který zve do jeskyně.    

Před vchodem do jeskyně jsou vystaveny velké bloky různých druhů vápenců i nekrasové horniny.     

V jeskyni se příležitostně konají koncerty.

Podle:

http://www.moravskykras.net/katerinska-jeskyne.html, 15.9. 2012

http://www.cavemk.cz/katerinska-jeskyne/, 15.9. 2012

http://punkevni-jeskyne.cz/katerinska-jeskyne.php, 15.9. 2012     Zajíček, P. (2010): Jeskyně České republiky, Academia Praha, s. 194