Lom Seč v Rudici

V Moravském krasu slouží obec Rudice geologům jako ilustrativní příklad, pokud chtějí v terénu vidět a studovat krasové jevy, laickým návštěvníkům pak nabízí četné přírodní krásy. Přitom - pokud se procházíte zástavbou Rudice, na první pohled nepoznáte, v jak významné krasové oblasti jste.

Na horním, tj. jihozápadním okraji vsi byl od 50. let 20. stol. do r. 1993 provozován lom na slévárenské písky druhohorního stáří. Kde se tady, na nejvyšším bodě Rudické plošiny, písky, materiál přinesený vodními toky, vzal? Navíc všude okolo jsou vápence devonského stáří, tj. mnohem starší než horniny v lomu Seč. A ještě jedna zajímavost: už od prehistorie se v okolí Rudice těžila železná ruda. Byla na ní založena sláva řady průmyslových podniků. Kde se železná ruda tady, ve vápencovém Moravském krasu vzala?

Pro odpovědi přicházíme do lomu Seč na okraji Rudice, téměř v geografickém středu Moravského krasu. Pokusíme se o jednoduše pojaté vysvětlení. 

Majitelem dobývacího prostoru lomu Seč je Mendelova univerzita v Brně (stav r. 2013). Obecně se sice do dobývacího prostoru nedá vstup doporučit, ale okolo lomu nejsou osazeny žádné cedule se zákazem vstupu, a proto občané a turisté do lomu běžně vcházejí. Jedna z přístupových cest vede od parkoviště na severním okraji lomu, další cesta vede od silnice Olomučany - Rudice. Lom překvapí oko návštěvníka střídáním odkrytých pestrobarevných vrstev písků a jílů, přičemž převažující je barva bílá. Dno lomu tvoří jezírko s proměnlivou výškou hladiny, jehož voda obsahuje rozpuštěné minerály, a proto je smetanově bílá až krémově hnědá (také záleží na barvě oblohy). Za teplých dní se lidé v lomu běžně koupou.

Vzhledem k tomu, že v lomu se již dlouho netěží, jsou jeho stěny porostlé náletovými dřevinami. Protože těžené horniny byly (a jsou) měkké, vymílá je dešťová voda, takže v lomu jsou k vidění mělké i velmi hluboké erozní rýhy.

V prvohorách v devonu se na východě Českého masívu v moři usadily vápence, z nichž je budován Moravský kras. Během další doby stačily zvětrat a podlehnout tropickému krasovění. Zcela určitě se na povrchu vápence vyskytovaly škrapy, možná tu byly i mogoty (krasové vyvýšeniny tvaru věží, které známe např. z jihovýchodní Asie). U dnešních Rudic vzniklo několik nálevkovitých a vanovitých prohlubní, do kterých v pozdějších dobách (jura a křída) srážková voda a okolní vodní toky přinesly zajímavé horniny, různobarevné jíly, písky, mnohdy s příměsí zajímavých minerálů a železných rud. Je třeba podotknout, že všechno se dělo v mimořádně vlhkém a teplém podnebí a že voda přinášela materiál různorodý. V okolí totiž nebyly jen devonské vápence, ale i horniny z mladších prvohor, karbonské usazeniny a zase naopak horniny starší ze skupiny brněnských vyvřelin. 

Rudické souvrství o mocnosti až 70 metrů, které je v lomu odkryto, nemá tedy prvohorní stáří jako vápence Moravského krasu, ale jedná se o usazeniny pozdější, z druhohor, z období jury a křídy. Klidně si to můžete představit jako období dinosaurů, ale jejich kostry se v lomu nenašly (v celé ČR se našel dinosaurus jen na jednom místě u Kutné Hory). A ještě jedna poznámka. Naše území se tehdy nacházelo na litosférické desce, která se pohybovala od jihu na sever a nacházela se v blízkosti rovníku. 

Horniny, které obsahují živec (např. žula) v mírném podnebí zvětrají pouze fyzikálně, prostě se rozpadnou na menší balvany a posléze na písek. Pokud se tak děje v tropickém vlhkém podnebí, jako se stalo i v rudických vrstvách, pak zvětrají i chemicky a vzniká nerost zvaný kaolinit. Jeho vrstvy bílé barvy v lomu Seč také nacházíme. 

Ale pěkně po po pořádku: které nálezy a pozorování můžete v lomu Seč učinit?

Červené a hnědé vrstvy ukazují na přítomnost sloučenin železa. Srážková voda, která pronikala přes zvětralinový plášť, nesla s sebou i sloučeniny železa, které se vysrážely při styku s vápencovým podložím. Proto se v lomu nacházejí ve spodních vrstvách. Jedná se o železné rudy limonit a hematit, též goethit a lepidokrokit. Z okolí je známa těžba železných rud již od doby halštatské a nověji od 8. století a stala se základem železářských podniků na Blanensku.

V dalších, nadložních vrstvách můžeme sledovat nebo si i nasbírat vzorky kaolinických křemenných písků, červenavých železitých pískovců, kaolinických jílů. Tyto vrstvy obsahují také pazourky, rohovcové konkrece a křemité geody.

Geodám se tady místně říká „rudické koule“. Mají obvykle bradavičnatý povrch s rýhami a výběžky. Dosahují rozměrů 3-7 cm, ojediněle 10 i více cm. Uvnitř jsou duté a bývají pokryty chalcedonem, krystaly křišťálu, křemene, vzácněji  ametystem aj.. Vznikaly pravděpodobně postupným vyplňováním dutinek v jurských vápencích koloidy SiO2 vylučovanými z prosakujících roztoků. Geologové uvádějí, že dutinky jsou zbytkem organických  křemitých hub a ježovek, jejichž měkčí části se brzy po uložení sedimentu rozpadly. Ale jsou uváděny i teorie jiné. 

Ve vrstvách červenavě zbarvených jílů se místy vyskytují neobvyklé kalcitové konkrece, tzv. „olomučanské koblížky", zploštělé koule o průměru asi 10 cm, na povrchu  často červenohnědě zabarveny oxidy a hydroxidy železa. Jejich původ není doposud zcela jasný.

Při východním okraji pískovny najdete ostrůvky zbřidličnatělých devonských vápenců a v nich zkameněliny - zbytky amonitů, belemnitů, ježovek, mlžů, ramenonožců, plžů, lilijic a živočišných hub.

Nejsvrchnější část souvrství je tvořena sprašovými hlínami různé mocnosti.
     
Podle:

http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Rudice/Rudice_text.htm, 16. 11. 2013

Balák I. et al. (1997): Rudická plošina v Moravském krasu, Městská knihovna Blansko

http://lokality.geology.cz/759, 16. 11. 2013