Velký Blaník

Až někdy bude opravdu českému národu zle, pak můžeme věřit staré pověsti z vrchu Blaník. Uvnitř masívu odpočívá vojsko, jehož velitelem je patron české země sv. Václav, který má přehled, co se venku děje a jakmile nastane pro Čechy nejhorší tíseň, zazelená se na Blaníku suchý dub  a pramen pod ním vydá takové množství vody, že studánka pod ním přeteče a voda se bude valit po stráni dolů. Otevře se Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením svatého Václava vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.

Pověst se nezmiňuje o tom, co rytíři uvnitř dělají v době osobního volna, jaké mají připravené zbraně, kdo jim podá zprávu, že je opravdu zle a koho budou považovat za nepřítele. Ale nejspíše se ještě Češi mají dobře, protože rytíři z Blaníku zatím nemuseli zasahovat. 

Pozornost hoře přineslo zejména národní obrození, ale putování na Blaník je ještě ze starších časů. Po roce 1989 nabyl Blaník v souvislosti s novými pohledy na sv. Václava ještě většího významu.

Pokud hezkým vyprávěním nevěříte, můžete se na Blaník vydat jako "obyčejní" turisté. Blaník totiž oplývá okouzlující přírodou. Dominantou hory je rozhledna s výhledem na značnou část Čech. Možná sem sv. Václav chodí každou noc tajně na kontrolu a když se ujistí, že pro dnešek je všechno v pořádku, zase zaleze do Veřejové skály. 

První rozhlednu na Blaníku nechal postavit pražský kardinál Schönborn již roku 1895

Rozhledna na Blaníku v nadmořské výšce 638 metrů byla otevřena r. 1941. Je celodřevěná, krytá, dole je umístěna restaurace. Výška rozhledny je 28,4 metru, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 metrů. Nahoru vylezete po 112 schodech. Pět je venku a 107 uvnitř. Byla otevřená, dřevěná, s trojúhelníkovou podstavou. Místo rozhledu bylo stuopné po zdolání žebříků. Počátkem 30. let 20. století již bylo dřevo ztrouchnivělé a rozhledna uzavřená. Roku 1935 se zřítila. 

Roku 1936 požádal arcibiskup František Kašpar o stavbu nové rozhledny s kaplí sv. Václava, která by sloužila věřícím při poutích. Stavbu nakonec uskutečnil Klub českých turistů, který předtím dostal jistý finanční obnos za objekty zabrané v Sudetech. Není zřejmé, za jakých okolností se stavělo, neboť, jak víme, Němci obecně za války Čechy neměli rádi. A střecha rozhledny přitom měla tvar husitské hlásky. Je fakt, že rozhledna sloužila jen dva měsíce a pak byla až do r. 1944 uzavřena. 

R. 1949 byla rozhledna znárodněna, pak chátrala, roku 1968 převedena majetkově pod obec Louňovice a r. 1977 opravena. Turistům slouží dodnes a těší se vysoké návštěvnosti. 

Návštěvníkům se otevírá pohled na značnou část Čech. Poměrně blízko rozpoznáte obec Louňovice a město Vlašim, ve větších vzdálenostech většinu vrcholů Středočeské pahorkatiny, Českomoravskou vrchovinu s dominujícím Strážištěm a při velmi dobré viditelnosti vysílač Cukrák ve vzdálenosti 50 km, některé budovy v Praze a také vrcholky šumavského podhůří, např. Kleť a Šumavy vzdálené kolem 95 - 105 km.

Otevírací doba je X.-III. So - Ne 10 - 16, IV. - VI. a  IX  Út - Ne 10 - 17, VII.-VIII. denně 10 - 18.

Základní vstupné r. 2024 činilo 30 Kč. 

Návštěvníky Blaníku určitě zaujmou na mnoha místech podél stezky skalní výchozy. Hora je tvořena starými pararulami migmatity, do nichž před 520 mil. let intruzemi vniklo žulové magma. Stykem starých hornin s magmatem došlo k regionální přeměně, takže vznikly ortoruly, které vystupují na povrchu skalních výchozů. Občas se v nich vyskytují turmalíny a pegmatitové žíly s křemenem, ortoklasem a muskovitem, popsán v nich byl i světle zelenomorý beryl.

Povrch svahů tvoří balvany i celá kamenná moře a mrazové sruby. Místy, hlavně sev. od vrcholu najdeme v horninách tzv. Čertovy mísy, prohlubně, které mohou vznikat zvětráním méně odolného mísovitého středu, působením mrazu nebo vířivou erozí ve vodním toku. 

Na těchto minerálově chudých horninách roste druhově poměrně chudý porost, který ale můžeme označit jako přírodě blízký. Jsou to především bučiny, v menší míře tu také najdeme jedli bělokorou, smrk ztepilý, břízu bradavičnatou, javor klen a lípu srdčitou, v bylinném patře roste metlička křivolaká. Keřové patro je vyvinuto jen místy, roste v něm hlavně jeřáb ptačí. 

Na jihovýchodních a jižních svazích jsou na suťových polích a skalních hřbítcích bučiny přechází v suťové lesy, kde se kromě buku vyskytuje kromě výše uvedených dřevin ještě habr obecný, v keřovém patře bez červený a dále byliny lipnice hajní a mateřka trojžilná.Mezi lišejníky botanici našli ohrožený druh rožďovka topolová.

Zoology potěšil výskyt plže zemouna skalního. Průzkum blanokřídlých zjistil v území celou řadu druhů mravenců a čmeláků, kteří jsou řazeni mezi ohrožené druhy. Je povrzen výskyt obojživelníků, kteří sem ale přicházejí z okolních mokřadů mimo rezervaci, ale výskyt plaze slepýše křehkého dáváme do spojitosti s jeho "domácím " pobytem v bučinách. 

Severovýchodně od hlavního vrcholu na nízkém hřbítku u Slepičí skály najdete malý lom, z něhož byl odvezen jeden ze základních kamenů Národního divadla. 

Veřejová skála se nachází na úbočí od hlavního vrcholu severozápadně. 

Podle:

Kupka, J. (2010): Krajiny kulturní a historické, ČVUT Praha, str. 55, dostupné na: 

http://www.krajinnyraz.cz/KUPKA_Krajiny_kulturni_a_historicke.pdf, 9. 6. 2020

Rozhledna Velký Blaník | Blanik, 28. 9. 2024

Významné geologické lokality (geology.cz), 28. 9. 2024

Maloplošná zvláště chráněná území (nature.cz), 28. 9. 2024

rozhledny.webzdarma.cz, 28. 9. 2024