Rohanský palác v Praze

Na nároží ulic Karmelitské, Harantovy a Maltézského náměstí v Praze na Malé Straně stojí Rohanský palác známý jako sídlo Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Stavba zvenčí nevypadá nápadně, uvnitř je poměrně rozlehlá. Zachovaly se tu cenné architektonické detaily.

Zcela zásadní význam pro existenci dnešního Rohanského paláce měl architekt a stavitel Bonifác Wohlmut (německy uváděn Bonifaz Wohlmuth), který se narodil před r. 1510 v Überlingenu v Bádensku. Ve Vídni a v Praze tento muž po sobě zanechal cenné stavební skvosty. 

R. 1547 vytvořil plán obrany Vídně před tureckým obléháním, roku 1556 pracoval na stavbě letohrádku Hvězda, na několika místech se podílel na opravě Pražského hradu, který předtím r. 1541 vyhořel. Vytvořil klenbu Staré sněmovny, kruchtu, helmu a báň hlavní věže v chrámu sv. Víta, je autorem dostavby letohrádku královny Anny a novostavby Velké Míčovny. 

V místě dnešního Rohanského paláce stálo r. 1559 několik nízkých domků. Bylo to na území, které podléhalo maltézské jurisdikci. Bonifác Wohlmut z nich tři koupil a na jejich místě do r. 1571 postavil panský palác. Částky za nákup splatil r. 1568. Jenže ještě nedostavěný palác prodává r. 1567 Janu Opršdorfovi z Obršdorfu, v té době hejtmanu knížectví Opolského a Ratibořského.

I když za prodej a dostavbu pro nového majitele Wohlmut obdržel značnou částku, celou ji použil na splacení dluhů. Architekt, kdysi zahrnutý přízní samotného císaře, zemřel r. 1579 v zapomnění a chudobě. 

Již r. 1592 prodávají Opršdorfové domy Jeremiášovi Tyrolovi z Romaldu a jeho manželce Voršile. O 4 roky později Tyrol přikoupil ještě čtvrtý dům. Nový majitel koupí posílil svoji zámožnost, působil totiž na dvoře Rudolfa II. Navíc manželka byla taktéž majetná, byla vdovou po dvorním a arcibiskupském lékaři Michalovi Florýnovi z Lamštejna. Po její smrti si vzal další bohatou nevěstu, Kateřinu Hebeštreitovou, s níž měl dceru, která se jmenovala - Voršila. 

Když i druhá manželka zemřela, dceru Voršilu si vzala na výchovu babička Magdaléna Hebenštreitová. 

Když Jeremiáš r. 1604 také zemřel, vyšlo najevo, že není bohatý. Na domech vázl dluh 3000 kop míšeňských grošů (Wohlmut domy kupoval za souhrnnou cenu 990 kop). Dědičky byly dvě: Anna Marie z prvního manželství a Voršila za druhého. Každá zdědila jednu polovinu, tedy každá jeden dům a každá svůj díl prodala. Od té doby přední a zadní dům měly různé majitele a spojil je až hrabě Vojtěch Černín z Chudenic, který r. 1787 koupil přední a r. 1792 zadní dům. 

Spojení domů naplánoval nejdříve architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi (1737-1821), ale jeho projekt uskutečněn nebyl. Uspěl až r. 1796 projekt klasicistní přestavby podle Josefa Zobela. Tehdy bylo postaveno zadní reprezentační schodiště, nově bylo zřízeno východní zadní křídlo. Majitelé se ale střídali. Černínové domy prodávají r. 1799 vévodovi Petru Bironovi, vévodovi  Kuruonskému a Zaháňskému, majiteli náchodského panství v l. 1792-1800, po jehož smrti r. 1800 ho r. 1806 vykoupila od vlastní rodiny jeho dcera Marie Pavlína provdaná za knížete Ottu z Hohenzollern-Hechingenu. 

Tehdy ve východní polovině východního křídla byl vystavěn velký divadelní sál, na západě oválná jídelna a na jihozápadě taneční sál, který si svůj reprezentační charakter zachoval dodnes. 

Roku 1816 se palác dostává na 129 let do vlastnictví rodu Rohanů, kteří do Čech přišli z francouzské Bretaně. Tento slavný rod ze své vlasti vyhnal Napoleon. Příbuzenskými vazbami byli Rohanové propojeni s většinou Evropy. Viz například naše hesla Palais Rohan ve Strasbourghu, Abbaye Notre-Dame de Bon-Repos nebo Josselin.

Prvním vlastníkem z tohoto rodu byl kníže Karel Alain Gabriel Rohan-Guémenée. Palác měl v době koupě 57 pokojů, 15 komor, tři kuchyně, tři spižírny, dvě kůlny pro povozy a stáje pro 15 koní. Za nového majitele a jeho nástupce Viktora Ludvíka Meridiaca Rohana dostal palác podle projektu Vincence Kulhánka v l. 1838-41 sjednocující fasády, které daly budově současný vzhled. 

Další Rohan - Kamil Filip Josef, Viktorův synovec, byl členem panské sněmovny a čestným občanem Prahy. Byl mecenášem umění, pečoval o pražskou chudinu, nechal postavit hlavní oltář v malostranském kostele Panny Marie Vítězné (hned naproti paláci, kde je Pražské jezulátko). Jeho zásluhou rozkvetlo rodinné sídlo, zámek Sychrov s proslulým parkem. Dodejme, že byl adoptivním synem Julia Rohana a že jeho první manželkou byla v l. 1800-05 Kateřina Kuronská-Zaháňská, "paní kněžna" z Babičky Boženy Němcové. 

Roku 1892 Kamil Filip Josef ve věku 92 let umírá a dědicem se stává jeho synovec Alain. Ten nechal provést stavební úpravy v zadní části paláce. Hosty v paláci tehdy byli mj. František Ferdinand d´Este, následník trůnu a Karel I. Habsburský, poslední rakousko-uherský císař. 

Po Alainově smrti se r. 1914 ujímá majetku jeho syn Alain. Ten r. 1919 podstatnou část sídla pronajímá ministerstvu školství a národní osvěty. R. 1945 byl Rohanům palác zkonfiskován. 

Poslední velká oprava paláce proběhla r. 1994. 

Palác stojí na parcele, která má přibližně tvar obdélníka. Budovy obepínají dvě nádvoří, které jsou odděleny středním křídlem. 

Symetrické průčelí je tvořeno devíti okenními osami, střední rizalit je trojosý. Je členěn čtyřmi kolosálními sloupy s korintskými hlavicemi. Mezi prvním a druhým patrem probíhá pod okny římsa přerušená pilastry. Vjezd do budovy má jednoduché kamenné lištové ostění. Nad středovým oknem je umístěn oválný medailon s obrázkem P. Marie. Nad bohatě profilovanou korunní římsou je vystavěn atikový štít se sdruženým erbem stavebníka knížete Rohana a jeho manželky. 

Boční fasáda je řešena podobně, ale všechny okenní osy jsou děleny pilastry s iónskými hlavicemi. 

Fasády uvnitř budovy jsou jednodušší, u pravého bočního křídla jsou zčásti zaslepené arkády. 

Vložené střední křídlo je zajímavým prvkem, který byl postaven patrně v době baroka před r. 1787. V prostoru proti schodišti byl umístěn bronzový akt dívky od Břetislava Bendy. 

Bronzovou sochu Jana Ámose Komenského vytvořil r. 1924 

Nejvýznamnějším interiérem je bezesporu bývalý taneční, dnes Zrcadlový sál, který je zvenku nápadný tzv. syrským oknem a vněmž jsou tabulové-kazetové stropy a v klasicistním slohu intarzované parkety. Velký divadelní sál, který sousedil celým uličním traktem při Maltézském náměstí zanikl r. 1902, kdy do něj byly vloženy příčky. V téže době byl zmenšen i oválně disponovaný sál velké jídelny. 

Ve vnitřních prostorách se dochovalo poměrně velké množství architektonických detailů - podlahy, štuky, kamna, okna, dveře. 

Kromě hlavní budovy pracují zaměstnanci ministerstva ještě v protější budově a také na Harfě a Senovážném náměstí. Budovy nejsou veřejnosti běžně přístupné. 

Podle:

Hrubeš, J., Hrubešová E. (2002): Pražské domy vyprávějí VI., Academia Praha, s. 7

Budova ministerstva, MŠMT ČR, 11. 4. 2025     

https://www.pamatkovykatalog.cz/rohansky-palac-14488761, 16. 6. 2020

Bonifác Wolmut – Wikipedie, 10. 4. 2025