Zámek Mikulov

Zámek Mikulov je jednou z nejvýraznějších staveb na jižní Moravě a hojně navštěvovanou památkou v kraji ovoce a vinohradů.

Pod Pálavou tudy vedla obchodní stezka, při které byl počátkem 13. století vybudován hrad. Jeho existence je doložena k r. 1249. Tehdy moravský markrabě a pozdější český král Přemysl Otakar II. věnoval hrad Mikulov Jindřichu z Lichtenštejna jako léno. V držení tohoto rodu zůstává Mikulov až do r. 1560.

Lichtenštejnové byli nakloněni králi, ale v rozhodné chvíli ho zradili a spojili se s Rudolfem Habsburským. Po bitvě na Moravském poli se rozhodli hradní sídlo zpevňovat a zdokonalovat. Z roku 1332 známe soupis lichtenštejnských majetků v okolí, které zahrnovaly Sirotčí hrad a vesnice Klentnice, Perná, Bavory, Mušov, Bohumilice, Nejdek a Sedlec.

Ve 14. století Lichtenštejnové přistavěli válcovou věž a severní věž s bránou. Hradní kaple P. Marie a Jana Evangelisty pochází z r. 1380. Hrad měl tehdy podobu paláce čtvercového půdorysu, který obepínal celou vrcholovou skálu. Na rozhraní dnešního prvního a druhého nádvoří byla vybudována předsunutá obranná věž čtvercového půdorysu s břitem. Zachovala se dodnes s částí sklepů a se studnou. Všechny tyto objekty svědčí o skutečnosti, že v Mikulově stál hrad velmi dobře řešený z pohledu obranyschopnosti a velký rozsahem.

Ve 2. pol. 14. stol. Na protějším Kozím vrchu Lichtenštejnové staví obrannou stavbu Kozí hrádek. Sloužil jako prachárna.

Lichtenštejnové v té době byli věrní králi Václavu IV. Vysvobodili ho z rakouského vězení a nakrátko v Mikulově u Jana II. z Lichtenštejna ukrývali. Pak ho dopravili do Čech. V husitské době zase pomáhali Zikmundovi a Albrechtu Rakouskému. Odolali útokům husitských vojsk, která tudy procházela při výpravách do Rakous.

V polovině 15. století na hradě prožila většinu života Perchta z Rožmberka, proslulá „bílá paní“, jejímž manželem od jejích 18 let byl Jan Kryštof z Lichtenštejna. Roku 1471 prchá do Vídně, roku 1476 umírá v klášteře u Skotů. V dopisech, které z Mikulova posílala otci, se dozvídáme o jejím příkoří, neshodách s manželem, ale i o společenských poměrech na jižní Moravě.

Ve 2. polovině 15. století vzniká dnešní první nádvoří a o něco později tzv. Udírenská věž. 

Když ve 2. polovině 16. století začali Evropě hrozit Turci, byl Mikulov jedním z prvních možných ohrožených sídel. Proto Lichtenštejnové v l. 1530-50 vybudovali na hradě pevné předsunuté bastiony.

Přesto, že Lichtenštejnové měli k dispozici potenciálně výnosné panství, jejich ekonomické situace se zhoršila natolik, že přišli o Břeclav, Drnholec a nakonec i o Mikulov. Mohl za to hlavně nákladný život, takže r. 1560 Kryštof IV. z Lichtenštejna panství prodává. 

Hrad kupuje uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi z Kaniafeldu. Začal s přestavbou hradu na zámek, ale rod již po Ladislavovu synovi vymírá a tak hrad nejprve přechází na císařskou komoru a pak ho roku 1575 získává od císaře Rudolfa II. Adam z Ditrichsteina, vyslanec v Římě a v Madridu. On a zejména pak jeho syn a nástupce kardinál a olomoucký biskup František Serafin z Ditrichsteina přeměňují hrad na zámek. Mikulov se stává navzdory politicky a vojensky nepříznivé době před a po bitvě na Bílé hoře významným městem a František z Ditrichsteina faktickým vládcem Moravy.

Hrad přestavoval hlavně v l. 1611-18.

Bastiony na západní straně nechal zaklenout a zvýšit o jedno patro. Nejmohutnější bastion na severní straně byl opatřen stropem a kardinál do něj umístil sál předků. Na stěnách v oválných medailonech nechal zobrazit členy rodu. Štukatérské práce provedl vlašský mistr Jiří Gialdi. Mezi zámeckými trakty vznikla spojovací chodba, čímž místo jednoho nádvoří vznikla dvě. Vyrostly další nové trakty. Nakonec se přestavba protáhla až do r. 1633. Hlavní kardinálovou chloubou se stala knihovna, na svou dobu neobyčejně bohatá.

Zámecké divadlo v Mikulově se stalo později vzorem pro zřízení kulturních stánků v Holešově, Jaroměřicích nad Rokytnou a v Českém Krumlově.

Kardinál nechal přestavět nejen zámek, ale celé město. Mj. sem pozval piaristy, pro něž r. 1631 zřizuje ve střední Evropě první klášter. Farní kostel povýšil na proboštský a založil tiskárnu a mincovnu. Po jeho smrti r. 1636 nástupci nedokázali nastolený trend udržet.

Další nástupce Maxmilián II. z Dietrichsteina rozšířil zámek o hospodářské křídlo se sklepením, které opatřil valenou klenbou. V ní umístil obří sud na 1014 hl vína, který je dodnes největším ve střední Evropě. Užíval se jeden a půl století, zcela naplněn byl jen dvakrát. Bylo v něm hlavně víno vybírané od poddaných jako desátek. 

Když roku 1645 Švédové táhli na Vídeň, nedobyli Brno, ale okolí, tedy i Mikulov, bylo snadnou kořistí. Dietrichštejnova knihovna je dodnes ozdobou některých švédských knihoven. Dobyvatelé ji odvezli v 50 sudech.

Město i zámek se ze švédského rabování dlouho nemohlo vzpamatovat. Až r. 1682 majitelé zámku staví terasu s krytým altánem. R. 1687 ji zvětšují s představou, že horní plošina bude sloužit jako zahrada.

R. 1719 zámek vyhořel. Projekt přestavby po požáru vypracoval vídeňský architekt Christian Alexander Oedtl. Podstatou přestavby se stala změna počtu pater ze tří na dvě při zachování výšky budovy. Dále místo krytého altánu vznikla 19 m dlouhá terasa na mohutných arkádách. Stavělo se do r. 1723. K výzdobě Dietrichsteinové povolali nejlepší umělce své doby. Fresky tvořil malíř Prenner. Další malíř Jiří Werle vyzdobil vstupní sál u sálu předků. Bavorský sochař Ignác Lengelacher tvořil další výzdobu interiérů. Projektant Oedtl hodlal v zámku podle vzoru francouzských staveb v Mikulově vystavět čestný dvůr. K tomu využil plochu před vjezdovou bránou, která byla postavena kolem r. 1680. Spojil ji přímým příjezdem s náměstím. Brněnský umělec H. Forster pak zhotovil želenou bránu s bohatě tepanou mříží, která vedla z čestného dvora do zahrady.

Kromě zámku Lengelacher dekorativně vyzdobil i náměstí a piaristický kostel.

R. 1756 na zámku Marie Terezie přijímá hold moravských stavů.

František Xaver Dietrichstein kupuje tzv. Hofmanovskou knihovnu, v níž byly unikátní tisky z 15. a 16. století. Umístil ji ve 20. letech 18. století do barokních skříní v někdejším divadelním sále. Další knihy pak přibývaly, ale za 1. republiky část koupil majitel zámku a část československý stát pro Univerzitní knihovnu v Brně.

Na začátku 19. století Dietrichsteinové zbořili dům koupený od sochaře Lengelachera, který stál při vjezdu do čestného dvora a ve 20. letech 19. století tady vystavěli obdélnou budovu a trakt do náměstí. Sídlil tady vrchnostenský úřad a správa velkostatku.

R. 1805 na zámku krátce pobyl císař Napoleon Bonaparte. Původně se zde měla konat mírová jednání po bitvě u Slavkova. 

V opuštěném kostele, který byl zdevastován po požáru r. 1784, si Dietrichsteinové zřídili rodinnou hrobku. Záměr uskutečnil vídeňský architekt Jindřich Koch v l. 1844-56. Zničené báně na věžích ani klenbu lodi v projektu neobnovoval. Nechal zhotovit rovné, plechem kryté střechy, presbytář oddělil od lodi novým průčelím, bývalou loď tak proměnil na atrium a kněžiště na pohřební kapli. Nejstarší sarkofág v hrobce pochází z r. 1642.

R. 1866 bylo na zámku uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem. Jednání se účastnili mj. pruský císař Vilém a kancléř Bismarck. 

Nejhorší den existence zažil zámek v Mikulově na konci II. světové války v květnu 1945. Ustupující Němci zámek zapálili. Předtím se rozhodli představitelé Moravského zemského muzea z obav před bombardováním Brna, že sem převezou cenné sbírky.

Požár zámek téměř úplně zničil. Zůstaly jen trosky. Věž, střechy a některé klenby se propadly. Zničeny byly Werleho i Prennerovy fresky. V interiérech shořely kostýmy vídeňské opery, muzejní sbírky i kolekce porcelánu, které okupanti ukradli a přivezli do Mikulova z francouzských zámků. Také byly zničeny všechny kamenné nálezy Karla Absolona a starší sbírky Karla Jaroslava Mašky i Martina Kříže. Nepoškozen zůstal obří sud. 

I když spáleniště tři roky chátralo, podařilo díky nově založenému Spolku pro obnovu mikulovského zámku stavbu znovu vybudovat. Projekt obnovy vedl architekt Otakar Oplatek. Začalo tady sídlit Regionální muzeum. 

Dnes (r. 2026) se v budově konají komentované prohlídky na 4 trasách:

- Od gotiky po empír, galerie, základní vstupné 180 Kč

- Touha a důstojnost, ze sbírek rodu Dietrichsteinů, základní vstupné 120 Kč

- Zámecká knihovna, základní vstupné 120 Kč

- Zámecké sklepení s obřím sudem, základní vstupné 120 Kč

A dále nekomentované prohlídky na 2 trasách:

- Římané a Germáni v kraji pod Pálavou, základní vstupné 120 Kč

- Víno napříč staletími, základní vstupné 120 Kč

Otevírací doba:

IV. Pá - Ne 9 - 16

V. - VI. Út - Ne 9 - 17

VII. - VIII. Út - Ne 9 - 18

IX. Út - Ne 9 - 17

X.-XI. Pá - Ne 9 - 16

Podle:

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Jižní Morava, Nakladatelství Svoboda Praha, s. 152

Zámek Mikulov | Město Mikulov, 20. 4. 2026