Monte Limbara

Monte Limbara je pohoří se stejnojmenným nejvyšším vrcholem na severu Sardinie, hranice mezi územím zvaným Gallura a na jihu se rozprostírajícím Logudorem. Současně je jedním z nejkrásnějších žulových masívů ostrova a místem s monumentálním rozhledem. Přírodní charakter mu kazí jen početné "stádo" různých civilních i bývalých vojenských vysílačů v oblasti vrcholové plošiny. 

Pohoří Monte Limbara při návštěvě ohromí každého charakterem přírody. Na jeho úpatí (zvláště ve směru od severu) rostou neobyčejně bohaté lesy, kde v nižších polohách převažují duby, ve vyšších borovice, všude prostoupené javory, jalovci, olšemi, oleandry a vrbami. Ty ovšem při dosažení vyšších nadmořských výšek (odpovídající českým Krkonoším) ustoupí křovinatým porostům (macchie). Všude v různé míře prostupuje na povrch žulové skalní podloží, některá místa jsou tvořena pouze skalami bez porostu. 

Vrchol je překvapivě plochý a rozsáhlý. Vlastně není pravým vrcholem, protože z plošiny na nejvyšší úrovni hory bohatě tvarované deštěm a sněhem vystupuje nejvyšších skalnatých vrcholů hned několik, jakoby soupeřily, který to "dotáhne" výš. Takže Monte Limbara v jižní části plošiny se může pochlubit nadmořskou výškou 1362 m, skupina balvanů nazvaná Punta Balistreri, se střeženými a oplocenými vysílači je o 3 m nižší a jihozápadně odtud se tyčící izolovaná Punta Gjugantinu má výšku 1334 m.n.m. Zatímco první dva vrcholy s okolím jsou jen středně členité, na Puntě Gjugantinu si pro její zdolání na vysokých skalních stupních musíte pomáhat rukama. 

Ve všech skalách můžeme pozorovat roztodivné formy odlučnosti žuly a nádherné, často bizarní tvary vzniklé v důsledku zvětrávání. V ní na mnoha místech vyvěrají prameny, které jsou začátkem potoků. Díky nim mohly na severní Sardinii vzniknout zásobárny vody soustředěné do vodních nádrží Coghinas, Casteldoria a Liscia. 

Rostlinstvo na Monte Limbara je neobyčejně krásné a živé. Botanici v něm evidují 56 endemických druhů. Ve vyšších nadmořských výškách se rostliny musí vypořádat s dost drsnými výkyvy počasí. V zimě je tu běžným projevem sníh, na vrcholu může být i uprostřed léta docela chladno. 

Lesy a skály jsou domovem mnoha živočichů, kteří vyhledávají pohoří jako velký ostrov ve vyprahlé krajině. Žijí tu např. lišky, zajíci, několik druhů jelenů, prase divoké, kuna, znovuzavedený muflon, orel skalní, káně, sokol stěhovavý a vrabec. 

Izolovaná a nad okolní krajinu vyvýšená poloha se stala určující pro instalaci vysílačů. Dlouhou dobu těsně západně od vrcholu fungovala komunikační základna NATO, samotný vrchol je oplocen. Uvnitř uzavřeného prostoru se ježí početné stádo televizních, radiových a dalších vysílačů. K nim musela pochopitelně být vybudována obslužná komunikace, na níž je veřejnosti dovolen vjezd, takže oblast Monte Limbara je pohodlně dostupná autem. Protože Sardiňané nejsou moc zvyklí na samostatné provozování výletů, najdete na vrcholu, kam se dá dojet, spíše auta s cizími poznávacími znaky. Když už místní obyvatel jede na Monte Limbaru, tak vzdát hold Panně Marii Sněžné (Madonna delle neve, parkoviště 40°51'8.753"N, 9°10'10.585"E). Silnice je úzká, s prudkými výjezdy a serpentinami, osobní auto a malá dodávka ji zvládne, autobus projede prvních 6 km, další úsek nikoliv. 

Pokud zaparkujete až na konci silnice, můžete si po vrcholové plošině udělat krátkou, nenáročnou vycházku, bez velkých převýšení. Při ní lze zdolat některá žulová skaliska a kochat se neobyčejnými výhledy. Na sever lze dohlédnout přes Bonifácký průliv na Korsiku. Nejvzdálenější vrcholy rozeznáte ve vzdálenosti přes 100 km. Směrem na východ a jihovýchod pohlédnete do údolí s dálnicí Sassari - Olbia a pak vysoké pohoří Monte Albo. Na západě vidíte oblast západního pobřeží a za ním moře. Podobný výhled, ale jen směrem na sever, můžete mít z místa, kde bývala komunikační základna NATO (40°51'24.143"N, 9°10'6.638"E). Do oblasti dříve uzavřené lze vkročit, před ní lze zanechat auto. 

Podle:

Monte Limbara | SardegnaTurismo - Sito ufficiale del turismo della Regione Sardegna, 7. 11. 2021