Huť Františka (Stará huť) v Josefovském údolí v Moravském krasu

V Josefovském údolí u Adamova je huť Františka prvořadým turistickým magnetem, neboť se jedná o jednu z nejzachovalejších a nejstarších železářských hutí na území ČR. Hlavní část hutě, vysoká dřevouhelná pec byla skvěle rekonstruována. Má čtvercovou základnu rozměrů 12 krát 12 metrů a výšku 10 metrů. I když po rekonstrukcí pec nezískala znovu provozuschopnost, vlastně se jedná o torzo, na okolních panelech a v přilehlém muzeu získáte přesný obraz toho, jak pec v minulosti pracovala. Na prostranství u pece jsou instalovány repliky kovárny a polozemnicové chaty, ale hlavně jsou tu funkční modely středověkých pecí, které ožívají při experimentálních tavbách. Ty tu provádí občas skupina nadšenců.

Areál huti dále tvoří zavážecí rampy, dvojice vápenických pecí, obytné budovy a objekt bývalé modelárny. Areál slouží jako jeden z výchozích bodů sítě naučných stezek Cesta železa Moravským krasem, která se stala prostřednictvím Středoevropské cesty železa součástí programu Evropského kulturního dědictví.

Volný prostor u pece zaujme turisty kupodivu jako první. Najdete tu volnou rekonstrukci areálu slovanského hutnictví železa. Zleva, tedy ve směru od Adamova stojí kovárna, železářská zadlabaná pec z 8.-9. stol., železářská volně stojící šachtová pec z 10.-11. stol., železářská pec typu želechovice z 8.-9. stol., chlebová pec z 12.-13. stol. a chata typu polozemnice.

Přejděme k hlavní dominantě, ke dřevouhelné peci. Ta byla v provozu před rokem 1746 do r. 1877. Je známo, že po r. 1746 se v Josefově vyrábělo především surové železo určené k dalšímu zpracování, kamnové desky, vojenský materiál (koule, granáty o hmotnosti 1 až 5 kg), drobné kartáčové koule a hmoždířové bomby (hmotnost 5 až 100 kg). V 80. letech 18. stol. podnik vyráběl 7,5 % moravské produkce železa.

Při požáru r. 1793 byla zničena většina výrobního zařízení v huti. Výroba byla obnovena a pec přestavěna. Dbalo se na vyšší technickou úroveň. Přichází však doba napoleonských válek, která výrobě nepřála. Dokonce hrozilo úplné zrušení provozu.

V l. 1846-47 byla pec radikálně přestavěna. Od té doby bylo možno dovnitř vhánět předehřívaný vzduch, tím dosáhnout vyšší teploty tavení a vyšší produkce. Tehdejší zákazníci si žádali lité zboží, proto byly při peci zřízeny dvě kuplovny – zařízení pro druhé tavení surového železa s přípravou na odlévání.

R. 1852 byly v areálu postaveny dvě menší pece pro výrobu vápna, v l. 1863-67 byla při huti v provozu válcovna. Pro oživení výroby v huti mělo zásadní význam vybudování železnice v blízkém údolí Svitavy, nicméně provoz byl čím dál tím více ztrátovější, protože palivem do pece bylo dřevěné uhlí, které se stále hůře a hůře opatřovalo. Konkurenční podniky již používaly v pecích černé uhlí a mohly snižovat ceny. Provoz v huti byl r. 1877 zastaven. Výroba byla přenesena do Adamova, pozdějšího Adastu.

Rok 1971 znamená pro huť Františka zlom, neboť se dostává pod péči Technického muzea Brno, které ji postupně zrekonstruovalo a v blízkém provozním domě zřídilo muzeum výroby železa.

V muzeu si můžete prohlédnout makety a modely výroby železa v různých historických epochách. Velmi zajímavé jsou ukázky železných předmětů a ukázka starého měchu pro vhánění vzduchu do pece.

V muzeu a na okolních naučných tabulích se také mnoho zajímavého dozvíte o výrobě železa za starých Slovanů. Občas se na louce u muzea konají experimentální tavby. Pece jsou vyrobeny ze směsi jílu a písku. Roztopí se dřevěným uhlím, vzduch se do nich vhání dmýcháním měchy. S rostoucí teplotou přibývá v plynech odcházejících vrchním otvorem z pece oxidu uhelnatý. Ten vytváří se vzduchem hořlavou směs. Dostatečná teplota v peci (nad 1100 °C) se rozpozná tím, že se odcházející plyny zapálí. Když trvale a intenzivně hoří, začne se do pece přidávat dřevěné uhlí a železná ruda rozdrcená na kousky velikosti oříšku. Poměr rudy k uhlí je 1 : 1. Tavba probíhá asi 2 hodiny. Nakonec pec dohořívá, ruda se nepřidává, dřevěné uhlí někdy ano. Dohořívání pece se může dít volně nebo se uzavře otvor nahoře nebo se nasype písek před pracovní prostor pece. Nakonec se pracovní prostor otevře a vyjme se produkt – železný kus – z pece. Více než železo ovšem připomíná houbu. Všimněte si, že tato tavba probíhá bez vsazení struskotvorné přísady – vápence. V moderních pecích vápenec na sebe naváže ze železné rudy veškeré látky, které nejsou železem. Ty tvoří strusku. Staří Slované ale tavbu se struskotvornými přísadami neznali.

Nedaleko od huti se nachází Švýcárna, hostinec postavený před r. 1850 v alpském stylu.

Podle:

Tabule naučné stezky v Josefovském údolí

http://www.technicalmuseum.cz, 2. 4. 2011