Prokopský lom

Prokopský lom je území, o jehož nedávné minulosti a o současnosti na našem serveru toho moc nenapíšeme. 

Máme k dispozici pouze fakta ze starší historie, novější dějiny a současnost jsou běžným lidem nepřístupné. 

Lom najdete v Prokopském údolí, zhruba v místě, kde končí jeho západní - výše položená  a začíná východní - níže situovaná část. Praha za svůj průmyslový rozvoj vděčí geologické minulosti, kdy se zde v tropickém moři siluru a devonu usadily bohaté zásoby vápenců před dobou, která se počítá na nižší stovky milionů let. Teprve geologicky "nedávno", před jednotkami milionů let, vápence zkrasověly, vytvořily se v nich údolí a jeskyně. V současném Prokopském údolí je jich asi 30. 

Vrchol kopce na levé straně údolí se stal místem, kde byl vystavěn v l. 1711 - 12 kostel sv. Prokopa. To ještě žádné velké lomy v okolí neexistovaly. Stavbu financoval Adam František ze Schwarzenberga, architektem byl Pavel Ignác Bayer. 

Svatý Prokop podle našich předků byl jedním z nejvýznamnějších ochránců naší země a jejím patronem. Podle pověsti měl svatý Prokop v údolí najít jeskyni, ve které žilo sedm čertů. Prokop je zkrotil a donutil k vybudování poustevny, v níž se usadil. Ponechme stranou, zda pověst má alespoň zrnko pravdy. 

Mezi svaté Prokopa přijali už r. 1204. Je totiž historicky doloženou postavou. Narodil se v Chotouni (vesnice východně od Českého Brodu). O jeho životě bezpečně nevíme téměř nic, jen fakt, že byl opatem kláštera v Sázavě. Tam se sloužily liturgie ve staroslověnštině, což napovídá o těsném spojení s odkazem na Velkou Moravu. Zemřel roku 1053. Není ani jisté, zda proběhl akt svatořečení, kde to případně bylo a kdo se ho za papeže zúčastnil. Světce připomíná kostel sv. Prokopa na Žižkově, sochařská výzdoba morového sloupu na Malostranském náměstí a brána sv. Prokopa (Koňská) v místě, kde dnes stojí Národní muzeum. 

A samozřejmě - název Prokopské údolí. 

Českému světci je připisováno autorství evangelia, které získal Sázavský klášter a které se přes Cařihrad dostalo do Reims (Remeše), kde na něj přísahali při korunovaci francouzští králové. Mimochodem - návštěvu katedrály Notre-Dame v Remeši by si alespoň jednou za život každý měl udělat. 

Jisté ale je, že od Prokopovy smrti začaly českým národem kolovat zvěsti o jeho životě, které přispěly ke svatořečení. Od 13. století uchovával chrám sv. Víta v Praze paži sv. Prokopa a císař Rudolf II. roku 1588 vydal příkaz, aby Prokopovy ostatky byly převezeny ze Sázavského kláštera do kostela Všech svatých na Pražském hradě. 

Svátek sv. Prokopa se slavil vždy 4. července a každoročně v neděli poté se konala v údolí velká pouť, jíž se účastnily ohromné davy. Dokonce i poté, kdy ji oficiálně zrušil Josef II. 

Stavba kostela nad Prokopským údolím byla pojata v barokním slohu, kostel byl jednolodní, klenutý a vzdušný. Nad hlavním vchodem se nacházela prostorná kruchta s malými varhany. Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Prokopovi, byl barokovo-rokokový, zhotoven z polychromovaného lipového dřeva, dominovalo mu sousoší Nejsvětější Trojice od řezbáře Jana Jakuba Chara z Postoloprt. Kromě toho byl na oltáři i alianční erb se schwarzenberským znakem. Centrální oltářní obraz sv. Prokopa namaloval Jan Jiří Schummer (1669 - 1719)  v roce 1712. Zhotovil i obrazy sv. Eustacha a sv. Jana Nepomuckého na bočních oltářích.  Oltář sv. Jakuba jeho obraz neměl. V roce 1758  přistavěl malostranský stavitel Jan Jiří Achbauer ke kostelu sakristii. 

O tom, jak kostel vypadal, se můžeme přesvědčit z řady výtvarných děl. 

Pod kostelem se v přirozené skalní stěně otevíral vchod do jeskyně, která dostala název Prokopská. Její délka byla asi 120 m a pro svůj život si ji vybral r. 1715 poustevník Jakub Posnanský, podle jiného výkladu ji obývala bratrstvo ivanitů. Roku 1780 ale císař Josef II. nařízením poustevnický život v jeskyni zrušil.

Z roku 1830 pochází zajímavý popis jeskyně: "Vystoupíte několik schodů do tmavého otvoru, který je tak těsný, že se toliko jediná osoba může s námahou protáhnout. Hluboká tma panuje všude. Je slyšet zvuk vody protékající v hlubině a pak dojdete k vlastní jeskyni. V ní je k vidění kamenný krucifix a hladký kámen ležící na zemi, s otiskem lidské postavy, o němž se říká, že světec jej užíval jako lůžka a otiskl do něj podobu svého těla."

Pro geology má popis nesmírnou cenu, protože z něho vyplývá, že pod úrovní Prokopské jeskyně bylo ještě nejméně jedno patro protékané vodním tokem. Můžeme z něho také odvodit úroveň "bydlení" poustevníka. 

Pak přišlo období, kdy do Prahy dorazil průmysl a stavební rozvoj, který potřeboval velké množství stavebního kamene a vápna na výrobu malty a na omítky. Z Prokopského údolí nejdříve zmizely vrcholové skalky škrapů. Všimněte si, že opravdu v okolí Prahy nikde nejsou, nejbližší najdete až u Karlštejna, Srbska a Koněprus, kam tehdy první vlna průmyslu ještě nedorazila. Brzy potom začala těžba vápence, kde to jen šlo. Později se těžaři začali soustředit jen na některé lokality. Nejstarší zmínky o lomech v Prokopském údolí se objevují k roku 1820. Pod Dívčími hrady byl směrem k Vltavě otevřen lom Bílá skála, další byl v místech dnešní tramvajové smyčky Zlíchov. Již roku 1870 se tady ale už netěžilo a dobývání vápence se přesunulo do Hlubočep do oblasti lomu Vysoká - Hlubočepské plotny. 

V místech pod Prokopskou jeskyní ještě roku 1860 žádný lom nebyl, těžit se tu začalo asi r. 1875. Lom se jmenoval Schwarzenberský, později Králův. Už v l. 1880 - 88 těžaři odlámali Prokopskou jeskyni. Vápenec byl odvážen malodrážkou s tunelem do tzv. Jinonické vápenky v rozšířené části údolí asi 200 m pod lomem. 

A tím naše povídání o historii končí. Novější spolehlivá data nemáme. Neznáme údaje o tom, co v lomu činili němečtí okupanti za II. světové války (výroba leteckých motorů, nebo jen přípravy na ni, které fašisté nestačili dokončit?), co se v lomu dělo v období socialismu (velitelské středisko armád Varšavské smlouvy, obří kryt pro představitele KSČ a vlády?) a ani nevíme, co je v lomu teď. Není veřejnosti přístupný a je ohrazen a střežen.

Jedno je jisté. Nějakou dobu po válce tady jednak fungovaly sklady zeleniny a ještě se tu těžil vápenec. Roku 1966 byl nad lomem zlikvidován kostel sv. Prokopa. Pak se tady usazuje armáda. 

Dokonce ani nevíme, zda označení tajemného objektu kódem K-116 nebo VÚ 2508 (vojenský útvar) se zakládá na pravdě nebo je to jen fikce hledačů senzací. 

Podle: 

Němec, J. a kol. (2003): Prokopské a Dalejské údolí, Consult Praha, s. 25, 33, 41, 122, 123

Objekt K-116 | ARMYWEB.cz, 12. 1. 2025

Kostel svatého Prokopa (Prokopské údolí) – Wikipedie, 12. 1. 2025

Prokopský lom – Wikipedie, 12. 1. 2025