Letohrádek královny Anny

Ferdinand I. nechal za hradbami Pražského hradu založit Královskou zahradu a r. 1538 na její východní straně stavbu letohrádku, který měl být věnován jeho manželce Anně Jagellonské. 

Letohrádek královny Anny, někdy zvaný též Belveder, král a pozdější císař nechal postavit podle dřevěného modelu janovského stavitele a kameníka Paola della Stelly ve stylu italské renesance, nejčistší stavby svého druhu severně od Alp. Není zřejmé, kdo nakreslil projekt stavby, mohl to být Paolo della Stella, sám panovník nebo i další nám neznámá osoba. Stavbu samotnou prováděl zednický mistr Giovanni Spatio, po něm pak Giovanni Mario del Pambio. Autorství projektu i vedení stavby ale různí autoři uvádějí různě. 

Jisté je, že roku 1541 po požáru Hradu byla stavba přerušena. Práce byly obnoveny r. 1548 a vedl je opět Stella. Ten však r. 1552 umírá, stavbu převzal jihoněmecký stavitel Hans Tirol. Tuto osobnost uvádějí jen některé zdroje. 

Královi na stavbu přiděloval peníze zemský sněm, takže realizace vázla, král navíc nebyl spokojen s výslednou podobou, takže ihned po dokončení se podle nového projektu se od r. 1554 prováděla přestavba. Vedl ji Bonifác Wohlmut, mj. stavitel Míčovny. Autor přestavby mj. přistavěl patro, kam umístil taneční sál a galerii a také vchod na terasu s balustrádou. Stavbu ukončil neobvykle tvarovanou střechou ve tvaru obráceného lodního kýlu a opatřil měděnou krytinou. Za letopočet dokončení se považuje rok 1563. 

Královna Anna, v Čechách údajně velmi oblíbená, se finále stavby vůbec nedočkala. Zemřela při porodu patnáctého dítěte r. 1547. Dcera Johana porod přežila. Ferdinand I., mj. zakladatel rakouské větve rodu Habsburků, r. 1564 umírá, takže letohrádek si také neužil. Nicméně už r. 1558 tady uspořádal oslavu na závěr třídenní akce, kdy do Prahy přijel jako nově korunovaný císař Svaté říše římské. 

Na letohrádku je uplatněna neobvyklá koncepce arkádového ochozu, kterým lze stavbu obejít ze všech stran. Současně je velmi specificky a bohatě pojata vnější figurální i ornamentální reliéfní výzdoba. Kamenické práce v pískovci Paolo della Stella a jeho spolupracovníci provedli neobyčejně precizně a jemně. Použité architektonické prvky jsou přitom poněkud odlišné od tehdejších italských zvyklostí, což některé historiky přivádí k domněnce, že autorem mohl být poučený laik a že to dokonce nemusel být Ital. Kromě osmi znaků na nárožích je 32 reliéfů umístěno ve cviklech (cvikl = trojboký osově souměrný článek mezi dvěma oblouky arkády), 40 na soklech sloupů ochozu a 2 ve vlysech nade dveřmi. Jsou v nich zobrazeny mytologické náměty, historické události, výjevy z lovů, v jednom ze cviklů uvidíme panovníka, který dává choti Anně květ fíkovníku. Patrně to mělo symbolizovat panovníkovo předání letohrádku manželce. Koneckonců víme, že jí měl být za co vděčen. Českám panovníkem se stal jako její manžel. 

Ačkoli letohrádek měl být věnován Anně, jeho opravdové využití bylo k reprezentaci panovníka (plesy, hostiny) a jeho oddechu po práci na Hradě. Současně výzdoba v podobě korouhví ve tvaru říšských orlů měla demonstrovat nadvládu Habsburků nad zeměmi Koruny české. Také na základě antických postav ukazovala Ferdinanda jakožto nového císaře a mírotvorce. Například nad Herkulovými hrdinskými činy jsou zobrazeny znaky všech Ferdinandových držav a také znaky Svaté říše římské. Řada postav ani nepřipomíná antické hrdiny, ale má Ferdinandovy rysy.

Letohrádek nebyl určen k obývání. 

V parku u letohrádku byla roku 1568 umístěna Zpívající fontána, kovová renesanční kašna, kterou odlil z bronzu a zvonoviny Tomáš Jaroš z Brna s tovaryšem Wolfem Holfpruckerem podle císařova přání z r. 1562 a návrhu dvorního malíře Francesca Terzia z Bergama. Spotřebovali údajně 80 centů mědi a 4 centy cínu. R. 1573 byla kašna umístěna do kamenného bazénu, kde stojí dodnes. Tovaryš kašnu osazoval v zahradě sám, protože mistr Jaroš mezitím zemřel. Jak víme, ani císař se kašny už nedožil. Fontánu tvoří tvoří dvě mušle posazené nad sebou, nese je silný sloup, jehož dřík zdobí bájné postavy, mj. boha Pana, ochránce pramenů a mužské a ženské masky s palmetovými listy. Na vrcholu stojí socha zpívajícího dudáka, jediná kopie na souhrnném originálu. 

Kapky vody dopadající na dno mísy vyluzují nádherné tóny, které si nejlépe vychutnáte v letních měsících provozu kašny, když přiložíte ucho zespodu dolní mísy. 

Císař Rudolf II. (Ferdinandův vnuk) zřídil v patře astronomickou pozorovatelnu, do níž docházel Tycho de Brahe, Johannes Kepler i sám císař, který tady r. 1612 zemřel. Pak letohrádek zpustl a r. 1648 byl vypleněn švédskými vojáky. 

Josef II. dal r. 1782 letohrádek armádě, která v něm zřídila laboratoř na výrobu střelného prachu. Až roku 1836 u příležitosti korunovace Ferdinanda V. nejvyšší purkrabí království českého hrabě Karel Chotek s podporou českých vlastenců dosáhl toho, že se dělostřelci museli vystěhovat.

V letech 1841-55 byl letohrádek podle návrhu architektů Bernarda Gruebera a Petra Nobile opraven. Součástí obnovy bylo mj. vybudování monumentálního klasicistního schodiště v interiéru, vybourání střední chodby, změna míst, kudy se vcházelo do budovy,  a zrušení dvou čtvercových sálů. Čeští obrozenci v letohrádku umístili Obrazárnu vlasteneckých přátel umění. Letohrádek se měl stát předobrazem "české renesance", v níž obrozenci zdůrazňovali, že stavba vznikla jako import italských vlivů bez účasti Němců. 

Pak měla být podle návrhu Františka Palackého budova opatřena malířskými výjevy z českých dějin, ale císař František Josef návrh témat nakonec nepovolil. Poté v l. 1851 - 65 namalovali již císařem schválené náměty nekonfliktní výjevy žáci Akademie výtvarných umění Antonín Lhota, Josef Matyáš Trenkwald, Karel Svoboda a Emil Laufer pod vedením svého ředitele a malíře Christiana Rubena. 

V téže době obrozenci soustředěně opakovali, že Anna Jagellonská pocházela ze slovanského národa, takže zdomácnělo označení Letohrádek královny Anny. 

Když se začalo projektovat Národní divadlo, jeho první skica od Josefa Zítka byla podobou letohrádku silně ovlivněna. Současně se pozornost vlastenců soustředila na budování nové stavby a na letohrádek se zapomnělo. 

Na počátku 50. let 20. století byl letohrádek opraven podle projektu Pavla Janáka. Další rekonstrukce proběhla v l. 1988 - 91. Přitom r. 1989 vypukl v krovu budovy požár, který výrazně poškodil střešní konstrukci i měděnou krytinu. 

Prozatím poslední kompletní rekonstrukce proběhla v l. 2004 - 2008. 

Letohrádek královny Anny slouží dnes především jako výstavní síň. Je přístupný po zaplacení vstupného. 

Autorem bronzové sochy Vítězství z r. 1921 umístěné u letohrádku je Jan Štursa. 

Podle:

Pražský hrad — Letohrádek královny Anny | Prague City Tourism, 29. 12. 2024

Zpívající fontána u Královského letohrádku :: Pražské kašny a fontány, 9. 1. 2025

Chotěbor, J., Svoboda, J. (1990): Pražský hrad, průvodce, Olympia Praha, s. 92.