Slavonice, historické centrum

Historický střed města Slavonice patří k nejkrásnějším místům České republiky. Je to ojedinělý příklad zachované architektury. Většina domů. jimž vévodí mohutná kostelní věž, jsou památkově chráněny a mají svůj historický původ v gotice či renesanci. Většina si také uchovala dávný ráz  a přitom je v nich život. Oku lahodí nádherné štíty, fasády a sgrafita. Uvnitř jsou k vidění pozoruhodné klenby.

Město nejdříve těžilo z vynikající dopravní lokalizace mezi Vídní, Prahou a Brnem, pak v dobách socialismu uvadalo díky nešťastné poloze u železné opony. Nyní však evidentně sází na turistický ruch a přesto, že má málo stálých obyvatel (jen kolem 2700), nabízí téměř vše, co potřebuje tradiční i moderní návštěvník.

Historie

Slavonice dnes leží v kotlině, která by měla lákat k budování vesnic a měst, ale přesto ještě ve 12. století v této části Českomoravské vrchoviny jsou známy  jen vesnice Telč a Dačice.  Sousední rakouské území je již také osídleno. Vznik Slavonic se datuje později, ke konci 12. století. Jednalo se nejspíše o osadu, možná jen strážní stanici na obchodních stezkách či lépe na jejich větvích, které tudy vedly z Prahy do Vídně, z Brna do Českých Budějovic a z Jihlavy do Lince. Území Slavonic patřilo šlechtickému rodu pánů z Hradce.

Později, r. 1263, se již ve Slavonicích uvádí fara a r. 1277 král Přemysl Otakar II. osvobozuje slavonické měšťany od placení mýta v Jemnici a totéž právo dává naopak jim. Dodejme, že se tak stalo rok předtím, než král padl v bitvě na Moravském poli. Asi očekával svůj osud, když r. 1278  v předtuše války přikázal Jindřichovi z Hradce, aby svá města při hranicích s Rakouskem, Telč a Slavonice, důkladně opevnil. R. 1292 město začalo vybírat mýto na kupecké stezce, po níž se vozila sůl z Halstattu do Brna. Nejstarší osada Slavonice se rozkládala v těsné blízkosti dnešního kostela mezi oběma náměstími. Ani jedno z nich ale v té době ještě neexistovalo.

Později se na rušné křižovatce začalo budovat tržiště, dnešní náměstí Míru, na trojúhelníkovitém půdorysu a druhé tržiště, dnes Horní náměstí, které je spíše rozšířenou ulicí. Ve vzácně vyrovnané frontě podél tržišť rostly na dlouhých a úzkých parcelách domy. Zadní části parcel vyplňovaly dvory a hospodářské zázemí. Město po nařízení krále působilo jako pohraniční pevnost. Dobyvatelé byli odrazováni mohutnými hradbami s vodními příkopy na jihu a západě a rybníkem na severu. Do města se vcházelo třemi branami.

Pánům z Hradce (později Rožmberkům) se podařilo skoupit a scelit državy severně od města, ve Slavonicích vlastnili dům, v němž často pobývali a byli štědří v udělování výsad městu, neboť jim z hospodářského rozkvětu bohatla i jejich pokladna. Současně zavedli také pořádek v cechovním životě, například určovali způsoby výroby, dohlíželi na kvalitu zboží a určovali místa jeho prodeje. V té době slavoničtí občané prosperovali i na odbytu svých výrobků v sousedním Rakousku.

Ke gotickému městu náležel za hradbami umístěný špitál s kostelem sv. Jana Křtiltele z 15. století.

V době husitských válek město vlastnil katolík Jan z Hradce. Není divu, že husité proti němu podnikli výpravu. Krajem táhl se svým vojskem Jan Hvězda z Vícemilic, který ale "jen" vypálil kapli sv. Ducha nad městem. Zato jeho vojsko zvládlo vyplenit a zapálit nedalekou vesnici Pfaffenschlag. (O jeho tažení také píšeme v hesle o hradě Štamberk.)

Zájmy Rožmberků zastupoval ve městě jimi dosazený rychtář. Měšťané usilovali o oslabení jeho vlivu, což se jim povedlo až v polovině 15. století. Tehdy městská rada měla 12 konšelů, z nichž každý po jeden měsíc vykonával úřad starosty. To už existovala dnešní dominanta města, kostel Nanebevzetí Panny Marie mezi oběma náměstími. Dodejme, že domy ve městě byly dřevěné, ne však nadlouho. V 16. století ustoupily výstavným domům kamenným, které se z tehdejší doby zachovaly dodnes a jsou většinou typické složitými sklípkovými klenbami podle stavby zámku v nedaleké Telči, sgrafity, na nichž se odehrávají bohaté figurální scény a nádhernými štíty kopírujícími italskou renesanci, i když se zpožděním několika staletí. Uvnitř některých domů uvidíte cechovní místnosti vyzdobené nádhernými malbami. V roce 1516 si slavoničtí postavili novou radnici (ta však byla r. 1910 nahrazena nehezkou novostavbou). To byla doba, kdy ve městě pracovali ve vzácné shodě zahraniční, například italští mistři. Češi se jejich umění učili. Za všechny zahraniční umělce jmenujme kamenického mistra Leopolda Österreichera.

Domy v bočních ulicích a kolem kostela byly jen jednoduché a přízemní. V jejich výstavbě převládalo dřevo, proto také nejsnadněji podlehly požárům a byly nahrazovány podobnou výstavbou.

Stále mějme na paměti, že rozvoj města předurčila kromě řádného hospodářského dohledu Rožmberků jeho mimořádně výhodná dopravní poloha. Je tedy jen logické, že již roku 1526 před Dačickou branou byla zřízena poštovní přepřahací stanice a že se tu křížily mj. trasy poslů s depešemi mimořádné důležitosti mezi Prahou, Vídní a Brnem.

Okolo roku 1600 stavební činnost ve Slavonicích ustává. Město si předtím nechalo opravit opevnění, dominantou už tehdy je nádherný kostel, za městem je umístěn hřbitov s kaplí sv. Kříže. Dostavuje se úpadek způsobený finančním vyčerpáním, další těžké rány zasadila Slavonicím třicetiletá válka. Již roku 1624 bylo ze 164 domů uváděno 73 pustých nebo vypálených. V letech 1680-81 řádil ve městě mor, v letech 1750 a 1845 velké požáry. Mezitím byly na náměstí umístěny barokní kašny, na dolním s rožmberskými růžemi a sochou Panny Marie, na horním s plastikou sv. Floriána.

Železnice do města byla dovedena z Kostelce a z Telče roku 1902. Překročila i hranice do rakouského Fratres a vedla ještě více na jih. Naprostou pohromu pro město znamenal rok 1948. Slavonice se náhle ocitly na rozhraní dvou světů - Československa pod vlivem Sovětského svazu a neutrálního, avšak svobodného Rakouska. Později vybudovaná železná opona vedla jen kousek za nádražím. Železniční i silniční hraniční přechod přestal existovat. Pokud jste chtěli v té době přijet do Slavonic jako turisté vlakem, již od Telče jste byli pod drobnohledem vojáků Pohraniční stráže, ve Slavonicích na nádraží turista předložil občanské průkazy a pak se "svobodně" procházel městem a za každým rohem cítil tísnivou atmosféru blízké roty mladých mužů se samopaly a vycvičenými psy.

Pád železné opony r. 1989 znamenal otevření hranic. Silniční hraniční přechod zažil obnovení, železnici do Rakouska se přes různé proklamace obnovit nepodařilo. Na rakouské straně chybí koleje na velmi dlouhém úseku. Ve městě bylo opraveno mnoho zanedbaných domů, na náměstí se v létě konají festivaly, bylo opraveno a turistům zpřístupněno atraktivní podzemí, soukromí ubytovatelé nabízejí v historických domech překrásné pokoje, některé restaurace lákají do historických sálů, při silnici ke Stálkovu je k vidění zajímavé muzeum samorostů a tamtéž na odbočce skupina nadšenců zpřístupnila pohraniční opevnění z r. 1938.

V nedaleké Maříži byla obnovena výroba svérázné keramiky, její výrobky můžete koupit ve městě hned na několika místech. Některé provozovny nabízejí i zajímavou službu: turisté nebo jejich děti si mohou mařížskou keramiku vyzdobit sami.

Prohlídka centra Slavonic

Začneme na náměstí Míru u Panského domu a přejdeme jej po směru hodinových ručiček, pak přejdeme ulicí ke kostelu a nakonec jdeme po směru hodinových ručiček Horním náměstím. Pro turistu, který hledá údaje ve starších i nových průvodcích, je značnou komplikací, že ve Slavonicích proběhlo přečíslování domů. My uvádíme číslování nové, současné a v závorce za ním dřívější, staré, pokud se ho podařilo dohledat.

Škola, bývalý Panský dům, čp. 473 (39)

Přestavba z r. 1898 setřela původní renesanční ráz domu, který sloužil od poloviny 15. století k občasným pobytům pánů z Hradce. Dům původně měl štítovou atiku. Zajímavý je průchod pravou částí loubí ke kostelu.

Přejdeme na jižní stranu náměstí Míru.

Domy čp. 468, 467 a 466

Jsou pozdně gotické, štítové. Loubí vždy sestává ze tří pozoruhodných arkád. V loubí domu čp. 466 jsou nástěnné malby lovců. Volutový štít má pilastry (napodobeniny sloupů). Díky loubí všechny domy mírně vystupují do plochy náměstí.

Kašna se sochou Immaculaty

Pochází ze 60. let 16. století. Střední sloupek byl zvýšen a doplněn soškou Madony asi v roce 1667.

Domy čp. 464, 463, 462 a 461

Jsou pozdně gotické až renesanční  s jednoduchým atikovým průčelím, které je zakončeno motivem cimbuří, které je u domů čp. 463 a 461 výrazně tvarované. Sgrafita jsou psaníčková. Pokud budete mít štěstí a bude otevřeno, uvidíte v mázhausech a průjezdech dochovaná kamenná sedile (výklenková sedátka).

Dům čp. 460 (26)

Je pozdně renesanční z poloviny 16. století. Byl vystavěn s arkádovým podloubím, fasáda ukončena rovnou atikou a zdobena sgrafitem s motivem kvádrování. Nad okny v I. patře jsou skvěle vyvedeny iluzívní výklenky. Mázhaus v přízemí má štuková žebra. V době třicetileté války byla v tomto domě pošta.

Dům čp. 459 (25)

Byl postaven jako renesanční roku 1550, tehdy měl arkádové loubí a atiku, přestavba proběhla r. 1880. V mázhausu je bohatá sklípková vějířovitá klenba na středním polygonálním pilíři, v patře je klenutí křížové.

Můžete vyjít západní, úzkou stranou náměstí, stočit se vpravo, tj. na sever a dojít ke zbytkům hradeb. K další prohlídce se vraťte na náměstí. Projdeme podél severní fronty domů na náměstí Míru.

Dům čp. 454

Dům nese ve dvorním křídle v nadpraží portálku dataci 1560. Dříve měla stavba atikový štít. Ten byl snesen na konci 19. století a nahrazen "obyčejným" štítovým průčelím, které je celé pokryto psaníčkovými sgrafity.

Dům čp. 453

Je datován k roku 1573. Stejně jako u domu čp. 454, dříve měla tato stavba atikový štít. Ten byl snesen na konci 19. století a nahrazen "obyčejným" štítovým průčelím, které je celé pokryto složitými sgrafity. Nahoře uvidíte medailony učenců a válečníků, znak kožešnického cechu, u okna ozbrojence a dekorativní kandelábr.

Dům čp. 451 (16)

Tento renesanční dům se dvěma benátskými, vícepatrovými štíty byl postaven r. 1550. Mázhaus je zaklenut hřebínkovou klenbou na centrální sloup. Ve dvoře se jako středoevropský unikát dochovala pozdně gotická stodola.

Projdeme ulicí k severu.

Dačická brána (zvaná též Červená)

Tato stavba je původně gotická, roku 1366 se uvádí jako Bolíkovská. V polovině 16. století byla přestavěna, zvýšena a opatřena jednoduchým sgrafitovým kvádrováním. Má stupňovité štíty a zakončena je barokní věžičkou. K další prohlídce se vraťte na náměstí Míru a pokračujte podél severní fronty domů.

Dům čp. 482

Byl postaven v 1. pol. 16. století, původně jako jednopatrový. dvorní křídlo je pozdně gotické, v mázhausu upoutá pozornost freska zobrazující rytířské klání.

Dům čp. 480 (46), vchod do podzemí

Byl postaven již před polovinou 16. stol. jako rrenesanční, částečná přestavba je z 19. stol. V mázhausu se zachovala vzácná sklípková klenba s krouženými kápěmi sklípků, která vystupuje z vějířů na válcových konzolách. Na stěnách uvnitř domu uvidíte sgrafitové obarvené erby Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna, malbu Kalvárie, v patře je síň s nástěnnými malbami - erby a novozákonními výjevy.

Z mázhausu domu čp. 480 se vchází do chodeb slavonického podzemí, které je postupně zkoumáno a zpřístupňováno od r. 1993. Návštěvníci trasy ve speciálních oděvech mohou absolvovat v červenci a v srpnu. 

První trasa je dlouhá 130 metrů, má šířku chodeb 40 cm až 60 cm, výšku cca 1,5 m a s průvodcem a jeho výkladem na třech rozšířených místech ji projdete za 20 minut. 

Druhá trasa je dlouhá 400 metrů, má stejnou šířku a výšku chodeb jako trasa první, je však o mnoho náročnější. Průvodce vykládá o podzemí na sedmi rozšířených místech. Délka prohlídky je 50 až 60 minut. 

Dům čp. 479 (45)

Je znám letopočet stavby: 1543-49. Jedná se o renesanční dům s atikovým průčelím a s benátskými (nebo spíše obloučkovitými)štíty a kamenným ostěním oken. V přízemí je valeně klenutý mázhaus s polychromovanými štukovými žebry, první patro vyniká bohatou sgrafitovou výzdobou stěn místnosti, které zobrazují erby a výjevy z Nového zákona. V horním patře je sklípková klenba s visutými svorníky. 

Dům čp. 478 (44)

Tento renesanční dům je datován rokem 1551. Průčelí domu má vysokou atiku zakončenou cimbuřím, dolní okna jsou gotická s rámy kamenicky skvěle zdobenými. V přízemí jsou zachovány hřebínkové křížové klenby. 

Dům čp. 476 (42), muzeum

Tento částečně nárožní dům pochází z pol. 16. stol. Má nezvykle zalomenou fasádu, arkýř nesený kamennou konzolou a s pozdně gotickým sedile. V přízemí se nad hlavami návštěvníků nese dřevěný vyřezávaný strop. 

Od tohoto domu přejděte ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, můžete vystoupit na jeho věž a pak pokračovat v prohlídce Horního náměstí. Jdeme po směru hodinových ručiček. 

Dům čp. 522 (90)

Patří k nejhonosnějším ve městě. Je to vzácně zachovaný renesanční dům s členěnou fasádou, z níž na krakorcích vystupuje předsazené první patro. Benátský štít je etážový. Dekorace sgrafity je datována rokem 1547, je tedy jedna z nejstarších na území ČR. Zobrazuje Samsona, Kaina a Ábela, Deset stupňů lidského života a také soukenický znak. V horním pokoji je nádherný trámový strop ozdobený rokokovým štukovým ornamentem. 

Dům čp. 520 (88)

Dům je renesanční. Jeho první patro je vysazeno na krakorcích, atika je shora rovně zakončena. Vertikálně je členěna drobnými pilířky na konzolách. Dům je nápadný obrovskou plochou figurálních sgrafit z r. 1585, která zobrazují rakouské arcivévody (Habsburky) a mytologická témata.

Dvojdům čp. 518 (86)

Pochází z r. 1547. Je zdoben honosnou fasádou, na níž vyniká vysunutý arkýř v 1. patře. Vysoký lombardský štít (pravý dvoupatrový, levý čtyřpatrový) je zdoben slepými arkádami. Sgrafita zobrazují biblické výjevy.

Dům čp. 517 (85)

Dům je renesanční z poloviny 16. stol. Po roce 1568 sloužil jako evangelická modlitebna. Sgrafita z r. 1559 zobrazují mytologické výjevy. Fasáda je zakončena benátským štítem se slepými arkádami. V horní síni je původní cihlová podlaha. Zdi pokrývá nástěnná malba Apokalypsy. 

Dům čp. 514

Po přestavbách odstraněna atika s cimbuřím, vnitřní dispozice je ale zachována renesanční. Uvnitř řezbářský a sochařský atelier Jiřího Netíka s možností placeného vstupu do sklepení. 

Jemnická brána

Někdy též zvaná jako Znojemská je gotická. Přestavěna byla r. 1551 a upravena v 19. století. Na průčelí jsou psaníčková sgrafita a erb Václava Österreichera.

U Jemnické brány směrem od středu města vpravo můžete zhlédnout zbytky městského opevnění. Místo je velmi romantické. Pak se vraťte zpět na Horní náměstí a projděte si jižní frontu domů. 

Dům čp. 538 (108)

Z renesančního domu, bývalého pivovaru, se po přestavbě v 19. stol. dochovala sgrafitem zdobená fasáda s výjevy ze Starého zákona.

Dům čp. 537 (107)

Z renesančního domu se opět zachovala jen fasáda, tentokráte s atikovým štítem a biblickými výjevy. 

Dům čp. 536 (106)

Z renesančního domu zachována opět jen fasáda. Je zdobena sgrafitem a zakončená atikovým štítem, prolamováním a na šikmo postavenými pilířky. Sgrafito ukazuje medailony smyšlených významných mužů. 

Kašna se sochou svatého Floriana

Na tomto místě od r. 1689 byla zřízena dřevěná nádrž na vodu, žulová kašna s barokní sochou ochránce hasičů byla postavena r. 1783. 

    
Podle:

Pechová, O. (1964): Městská památková rezervace Slavonice, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích

(1976): Slavonice, městská památková rezervace a památky v okolí, Telč, autor neuveden, MNV Slavonice.

Kočárek, E. sen., Kočárek, E. jun. (1993): Jindřichův Hradec, Telč, Waldviertel, Kletr Plzeň, s. 85

http://www.i.slavonice-mesto.cz/, 15. 2. 2015

http://podzemi.shslavonice.cz/prohlidka.php, 23. 2. 2015