Zlatník, Alois

Český lesník, ochránce přírody a profesor lesnických věd

Datum a místo narození
1902-11-09, Dvůr Králové nad Labem
Datum a místo smrti
1979-06-30, Brno

Popis

Prof. RNDr. ing. Alois Zlatník, CSc. byl velmi významným a uznávaným českým vědcem, lesníkem a odborníkem v řadě lesnických odvětví - lesnická botanika, fytocenologie, dendrologie, mikrobiologie a anatomie dřeva. Založil obor zvaný geobiocenologie, který posléze jeho žáci dovedli k vyšší dokonalosti, takže se stal základem pro koncepci ochrany přírody v Česku po roce 1990.

Život

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté odešel do Brna, kde se r. 1928 stal asistentem na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské. R. 1941 po doc. Bayerovi (kterého nacisté umučili v koncentračním táboře) převzal vedení dendrologického ústavu. Po II. světové válce byl jmenován profesorem, vedl katedru lesnické botaniky a fytocenologie, také byl děkanem lesnické fakulty, ředitelem vědecké laboratoře geobiocenologie a typologie a místopředsedou České botanické společnosti při Čs. akademii věd. V letech 1956—1971 vede Vědeckou laboratoř geobiocenologie a typologie lesa, kterou sám založil.
         
Pracovní filosofie

Profesor Zlatník zastával a prosazoval názor, že se v každé krajině má ponechat část lesů přirozenému stavu a tam, kde to není možné, tak alespoň stavu přírodě blízkému. Do dokonalosti dovedl lesnickou typologii, obor, který umožňuje stanovit původní dřevinnou skladbu, i když v lesích už rostou člověkem vysazené dřeviny. K tomu je ovšem zapotřebí důkladná znalost vztahů mezi organismy a jejich prostředím v jednotlivých částech lesa a je nutno odhalit příčiny těchto vztahů. Na základě stanovení původních dřevin Zlatník usiloval o zřízení chráněných území na Podkarpatské Rusi, v Beskydech a na Slovensku, tato myšlenka ale předběhla svou dobu a neuskutečnila se. V l. 1931-35 ale na Podkarpatské Rusi byly některé lesní plochy díky Aloisi Zlatníkovi fixovány a důkladně prozkoumány. Když skončila II. světová válka, Československo přišlo o území Podkarpatské Rusi a díky prazvláštním vztahům Československa k Sovětskému svazu se Alois Zlatník na své výzkumné plochy již nikdy nemohl podívat.  Dokumentaci objevil až po 60 letech ve Zlatníkově archívu jeho následovník Antonín Buček, který pak lesy znovu vrátil k vědeckému zkoumání.

Ve stejné době na popud Rudolfa Haši Alois Zlatník důkladně provedl fytocenologický průzkum v lesích školního lesního podniku, čímž dal základ pro svoji poválečnou práci.

Vysoká škola zemědělská v Brně  vlastnila (a dodnes vlastní) rozsáhlé lesní pozemky okolo Křtin severně od Brna, kde na Zlatníkův návrh z 10 000 hektarů lesa bylo 741 hektarů vyčleněno pro přirozený vývoj bez zásahů člověka a jsou dodnes přírodovědeckými unikáty a studijními plochami Jednalo se o sedmnáct rezervací.

Tato filosofie se stala základem pro pojetí ochrany lesa mnohem později. Jak píšeme výše, profesor Zlatník prosazoval, aby v každé krajině byla část lesů vyjmuta z hospodářského užívání pro účely zachování genofondu a pro účely vědeckého zkoumání a ochrany přírody. 

Byl členem Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku, který v roce 1921 spoluzakládal profesor Josef Podpěra, známý brněnský botanik. Svaz proslul zakládáním přírodních rezervací. Pro tyto účely si pronajímal od soukromých vlastníků jejich pozemky. Takto vznikla například dnešní národní přírodní rezervace Větrníky na Vyškovsku, kdy si od 130 majitelů svaz vzal na deset let do nájmu pět hektarů stepi. Zlatník se v roce 1942, po smrti Augustina Bayera, stal posledním předsedou svazu, hned po únorovém převratu r. 1948 byl svaz komunisty zrušen. Úplně stejně dopadl o  čtvrt století později Tis — Svaz pro ochranu přírody a krajiny. Zlatník zde pracoval jako poslední úřadující místopředseda. Tis komunisté ruší jako politicky nespolehlivou organizaci. 
    
Dílo 
  • Lesnická botanika (s A. Vězdou, 1951)
  • Dendrologie (1952)
  • Ekologie a geografie rostlin I (1952)
  • Fytocenologie lesa I (1963)
  • Květiny a hory (s A. Kavinovou, 1966)
  • Lesnická botanika speciální (spoluautor, 1970)
  • Základy ekologie (spoluautor, 1973)
  • Lesnická fytocenologie (1978)

  • Profesor Zlatník má pomník na okraji národní přírodní rezervace Habrůvecká bučina u Olomučan v Moravském krasu.

    Po Aloisi Zlatníkovi je od r. 1999 pojmenována jedna z poslucháren na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.

    Podle:

    http://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Zlatn%C3%ADk, 3. 9. 2013

    Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 121

     




    Přispěvatelé:

    Jan Harmata
    Vytvořeno:
    Naposledy upraveno: