Zoologická zahrada Brno

Na okraji městské zástavby Brna se na levém břehu Svratky poblíž přehrady zvedá kopec Mniší hora. Název prý pochází z doby, kdy byly za Josefa II. rušeny kláštery.  Zde byla r. 1950 zahájena výstavba pavilonů a o tři roky později byla otevřena Zoologická zahrada Brno. 

Ještě předtím je ale nutno sáhnout do hlubší historie. Exotická zvířata tvořila dějiny města mnohem dříve než ve 20. století. Široce známá je pověst o brněnském drakovi, podle níž turecký sultán prostřednictvím poslů daroval arcivévodovi Matyáši r. 1608 krokodýla. Ten ho předal městské radě, která sultánův zoologický úlovek za značného zájmu veřejnosti nechala vystavit na Zelném trhu. Škoda, že radní nebyli poučeni o životních nárocích krokodýla, protože zvíře v zimě uhynulo. Vypreparovaný "drak" visí dodnes na řetězech v průjezdu Staré radnice.

Z 18. století známe pokus o chov exotických zvířat, který se uskutečnil v parku u dnešního Domu umění v centru Brna. Dlouho se ale neudržel. Podobně dopadl živý koutek v dnešních Lužánkách, který fungoval v l. 1847-49. 

V dubnu r. 1851 se stala na Mniší hoře událost, která se ZOO Brno nesouvisí, ale musíme ji zmínit. 

Tehdy poprvé a naposledy navštívila Brno Božena Němcová, a to na jeden den. Na nádraží, které tehdy bylo pouhých 12 let staré, ji očekávali František Matouš Klácel, který si s Němcovou psal a jediný ji znal osobně, dále jeho klášterní kolega Tomáš Bratránek, vynikající znalec Goethova díla a budoucí rektor univerzity v Krakově, také tu čekala Veronika Vrbíková, spolková činovnice a konečně nejdůležitější osoba profesor Jan Helcelet. Ten se jí údajně nemohl dočkat a osobně ji neznal. Odjeli na Mniší horu, kde měli domluveno posezení v restauraci. Když Vrbíková a Bratránek odešli, zůstali s Němcovou Klácel a Helcelet až do tří hodin do rána a v pět ji odvezli na nádraží. Právě tady vzplanulo mezi Helceletem a Němcovou milostné přátelství, které ale vydrželo jen jedno jaro a jedno léto. 

Až r. 1934 je v Brně založen pod vedením prof. Antonína Hrůzy Spolek pro zřízení zoologické zahrady. Jeho členové otevřeli pro veřejnost zoologický koutek v Tyršově sadu na Kounicově ulici. Spolek se v době hospodářské krize potýkal s finančními problémy a jeho existence závisela na dobrovolných darech. Okupanti r. 1940 ale stejně jeho činnost ukončili a v lednu r. 1941 nařídili převoz zvířat do ZOO Praha. Polovina z nich kruté mrazy nepřežila. Spolek začal znovu fungovat po skončení války. Vrcholem jeho snah bylo otevření ZOO r. 1953. 

I když zpočátku nebyla brněnská ZOO příliš rozlehlá, hned se chovatelskými úspěchy zařadila mezi úspěšné. Dokonce lze říci, že zpočátku ani nebyla příliš hezká, což platilo až do nějakých 70. let. Postupně ale byly budovány atraktivní pavilony a dnes se brněnská ZOO řadí k důstojným reprezentantům moravské metropole. 

Zoologická zahrada Brno je rozložena na jižním úbočí Mniší hory a na jejím plochém temeni. Návštěvníci se musejí připravit na poměrně dlouhé vzdálenosti a značná výšková převýšení mezi některými pavilony. Vzhledem k rozloze areálu doporučujeme vyhradit si pro prohlídku brněnské ZOO alespoň půl dne. Přepravu návštěvníků usnadňuje turistický vláček, jehož služby doporučujeme využít ve směru zdola nahoru.  

Zoologická zahrada Brno se může pochlubit několika chovatelskými úspěchy. Například rys karakal se sice snadno chová, ale v zajetí se vůbec nerozmnožuje. Brněnská zoo je v jeho chovu jediná ve střední Evropě. Každoročně se také podaří odchovat mláďata velkých papoušků Ara ararauna. Neslavnějším v tomto smyslu byla léta 1961-1978, kdy se v Brně odchovalo 29 kusů. V Brně se také narodilo první šimpanzí mládě (samce) v republice. Samice Bibina se samcem Pongem pak ještě povili další dvě "děti". Stalo se tak na přelomu 60. a 70. let. V r. 1976 a pak r. 2007 se podařil úspěšný odchov ledních medvědů. 

Která zvířata nebo které pavilony či výběhy si po návštěvě nejspíše zapamatujete?

Tygři sumaterští hned blízko hlavního vchodu. Monumentální zvířata, která se někdy budou lenivě povalovat, jindy křižovat rozsáhlý výběh. 

Orel bělohlavý. Budete-li mít štěstí, bude pózovat v obrovské voliéře. 

Beringia. Rozsáhlý pavilon, kde se vám může poštěstit vidět medvěda kamčatského nebo rosomáky sibiřské, kteří běhají po zemi, ale stejně dobře se pohybují po stromech. Doporučujeme přijít na dobu, kdy ošetřovatel provádí komentované krmení medvěda. 

Surikata. Milá zvířátka, jejichž focením si uděláte radost. 

Vlk arktický, stále ještě v dolní části areálu. Početná smečka, rozsáhlý výběh, nádherná bílá šelma. 

Tuleň. Obvykle plave pod vodou jedním směrem, pak se vynoří a zase se vrací zpět. Moc jiných možností nemá.

Medvěd lední. Obrovský výběh, kde medvěda možná zahlédnete dole daleko od návštěvníků. 

Jdeme vzhůru. Klokani. Některými částmi výběhu se můžete procházet v jejich těsné blízkosti. 

Lama alpaka. Kusy tmavých i světlých barev. 

Sob polární, los evropský. Když se jim bude chtít, můžete je v ohradě vidět velmi blízko. 

Přicházíme do horní části zahrady. Vlk hřívnatý. Plachý. Návštěvník musí mít štěstí, aby ho zahlédl, natož pořídil jeho snímek. 

Terária s plazy, obojživelníky nebo s kočkou pouštní. Na jejích očích vidíme, že jí chybí svoboda. 

Lev. Když se mu nechce, zaleze za terénní vlnu a neuvidíte ho.

Zebry a žirafy. Nádherný a rozsáhlý výběh imituje africkou savanu. Zvířata v něm obvykle uvidíte na velkou vzdálenost, ale i tak velmi zřetelně. 

Plameňáci. Obrovské hejno, v němž někdy vládne klid, jindy se ptáci hašteří. 

Kůň Převalského. Když bude chtít, zapózuje. Většinou ale návštěvníky ignoruje.

Velbloud dvouhrbý. Krásný výběh bez plotů s možností bezprostředního pozorování zvířete. 

Čeho si však určitě povšimnete, jsou stánky s občerstvením. Doslova na každém kroku. A tak svačina s sebou je zbytečná, komerce všudypřítomná. Velmi atraktivní v tomto smyslu je Restaurace U Tygra, kde se šelmy procházejí za sklem v těsné blízkosti obědvajících návštěvníků. 

Dovolujeme si zopakovat, že pro důkladnou prohlídku brněnské zoo si vyhraďte alespoň půl dne a počítejte, že ujdete 5 až 6 km. O víkendech bývá zoo hojně navštěvována rodinami s dětmi. 

Podle:

http://www.zoobrno.cz/, 15. 10. 2019

Korrespondence a zápisky Jana Helceleta | Národní digitální knihovna | Digitální knihovna Kramerius (ndk.cz), s. 135

Z pozůstalosti Jaroslavy Vrbické, příprava na přednášku o Bystrci, datováno 9. 2. 2006