Blažkův závrt

Poblíž jeskyně Balcarka mohou turisté obdivovat fascinující krajinu Moravského krasu. Jsme na začátku Suchého žlebu, "opravdu" suchého údolí, které má nesmírně zajímavou morfologii a řadu nezodpovězených otázek. Sem, k Balcarově skále a k Vintokům přitéká Ostrovským žlebem od severu potok Lopač, který se několik set metrů nad Balcarkou ztrácí v podzemí (ponory potoka Lopače), sotvaže se jeho vody "dotknou" vápencového podloží. Ze sousedního údolí přitéká Krasovský potok, který se přímo u silniční křižovatky pod jeskyní propadá do podzemí (ponory Krasovského potoka). Pod Balcarkou existuje zcela určitě systém dosud neprobádaných dutin, jak o tom svědčí novodobě vytvořený závrt přímo u silnice poblíž Balcarky.

Při znalosti toho, že stojíme na okraji krasového území, nás tedy ani nemůže překvapit, že naproti jeskyně Balcarka na okraji louky pod svahem s větrným mlýnem spatříme nápadný mísovitý závrt. Známý je od nepaměti pod názvem Blažkův a popisuje jej např. Karel Absolon ve své knize Moravský kras. Ani Absolon ani jiní autoři ale Blažkovu závrtu překvapivě nevěnují mnoho místa. Ví se pouze, že za velmi vysokých stavů vody na Krasovském potoce nebo na potoce Lopači nestačí propadání nad Balcarkou pohltit všechnu vodu a ta dospěje až do Blažkova závrtu, kde se ztratí v podzemí. Absolon ale tento jev nikdy neviděl osobně a musel se spolehnout na vyprávění místních.

Údolí potoka Lopače končí právě u Blažkova závrtu. Je ale jen poloslepé, sníženina ve směru dolů pokračuje dál, ale je bez vodního toku. Označuje se jako Suchý žleb. Jeho začátek ale různí autoři kladou na různá místa.

Podle:

Absolon, Karel (1970): Moravský kras I., ČSAV Praha, str. 186-187