Zámek Valtice

Území okolo dnešních jihomoravských Valtic až do r. 1920 náleželo Rakousku. Proto na dějiny i současnost monumentálního zámku i zemědělského, zejména pak vinařského města je potřeba pohlížet ze dvou stran hranice. Střetávání rakouských a moravských vlivů je nezanedbatelným jevem této části České republiky.

Původní hrad Valtice byl nejspíše založen pasovskými biskupy, kteří území této části Rakouska kolonizovali. První známá písemná zmínka o Valticích (tehdy Veldesperch) se datuje k 10. lednu 1193. Tehdy získává hrad směnou s pasovským biskupem Wichard ze Seefeldu, který se ujímá úkolu vybudovat z Valtic a z blízkého Falkenštejna protiváhu moravských hradů severně odtud. Wichardův syn Kadold se do dějin zapsal podporou rytířských her a pěvců-minnesengrů, mezi nimiž je v historii zapsáno jméno pěvce Ulricha z Lichtenštejna a jím zaznamenaná píseň, jejíž text zmiňuje rytířský turnaj ve Valticích. Kadold přestavěl hrad do pozdně románské podoby.

Jak známe z dějin, český král Přemysl Otakar II. vládl i v Rakousku. Kadoldův nástupce Albero z Feldsbergu (tedy z Valtic) byl věrným Přemyslovým spojencem. Jeho mnohé statky byly roztroušeny v Rakousku i ve Štýrsku. Měl šest dcer a žádného mužského dědice. Po Alberově smrti se rozhořel mezi dcerami spor o rozsáhlé majetky, když nakonec polovinu získávají Rauhensteinové a druhou polovinu Potendorfové. Jenže poslední z Rauhensteinů Jindřich opět umírá bez dědiců a tak nová smlouva z r. 1387 dělí majetek mezi tři rody: Kuenringy, Potendorfy a Rauhensteiny.

Nyní si osvětlíme, jaký dějinný vývoj vedl k tomu, že Valtice nakonec skončily zcela a na několik století v držení Lichtenštejnů.

Jednou z podílnic seefeldského dědictví byla Alžběta, rozená Puchheimová, třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna, který byl tou dobou hofmistrem rakouského vévody Albrechta III. Alžběta svůj podíl, tj. jednu šestinu r. 1387 odkázala manželovi pro případ, že by zemřela dříve než on. Tato jedna šestina se stala zárodkem obrovského majetkového rozmachu Lichtenštejnů. Už roku 1393 začal Jan I. koncentrovat majetek do větších celků. Od bratrů Rudolfa a Ludvíka z Trnavy odkoupil Katzelsdorf, takže před r. 1394 vlastnil Valtice i s velkostatkem.

Možná tato skutečnost a strach z přílišné lichtenštejnské rozpínavosti přiměla rakouského vévodu Albrechta III. k tomu, že nechává Jana zatknout, a to jeho příbuznými, přičemž konfiskuje jeho legálně zděděný nebo zakoupený majetek. Jan se ihned vévodovi podrobil a spolu s bratrem Hartneidem podepisuje r. 1395 smlouvu, kdy od vévody oba získávají celý majetek, tedy i Valtice  zpět. Nikoli ale jako svůj, nýbrž jako léno. Dějiny ovšem stály při Lichtenštejnech – Valtice jim patřily až do r. 1945.

V 15. století Lichtenštejnové přebudovali své sídlo v pozdně gotický hrad a v 16. století v renesanční zámek.

Když před r. 1504 vládl Kryštof z Lichtenštejna, rozdělili si Lichtenštejnové své statky mezi tři rodové větve: moravskou s Mikulovem, rakouskou s Valticemi a větev steiregskou. Představitelé moravské a steiregské větve vymřeli, takže statky měly opět jediného majitele.

Za panování Karla z Lichtenštejna v l. 1595-1627 došlo k nebývalému rozvoji Valtic. Jsme na počátku 17. století a v Čechách, na Moravě i v Rakousku žije značný podíl protestantů, nikoli však v řadách vládců. Karel byl protestant, ale konvertoval ke katolictví, aby získal přízeň císaře Matyáše. To se mu podařilo, byl povýšen do knížecího stavu a byl prvním v pořadí rakouských knížat. Navzdory neklidné době (stavovské povstání, počátek třicetileté války) Karel vytváří z Valtic rezidenční město a opravuje rodové sídlo, k čemuž povolal Giovanniho Battistu Carloneho, císařského dvorního architekta, a také Giovanniho Maria Filippi. Koncem 17. století Lichtenštejnové bourají dosavadní zámek a staví nový. Stalo se tak za panování Karla Eusebia v l. 1627-84.

Když roku 1627 umírá jeho otec Karel, odebírá se Karel Eusebius na zkušenou do ciziny a vrací se (opět navzdory válečným událostem) až po 5 letech, aby uskutečnil  své stavební plány. Politika, která tehdy hýbala Evropou, ho nezajímala, dokonce se ani nijak výrazně neangažoval ve zvětšování majetkových držav. Nesmírné úsilí ale věnoval stavbám. Zaměstnával architekty Francesca Carratiho a Giovanna Giacomu Tencallu. Dodejme, že Tencalla také projektoval zámek v Lednici. Právě s ním ale Karel Eusebius příliš nebyl spokojen a plány po něm opravoval. Když se ve Valticích zřítil kostel, který tento architekt projektoval, raději Tencalla z města odchází. Nedokončeného díla se ujímá Andrea (Ondřej) Erna, kterého Eusebius povolal z Brna r. 1641 a také jeho syn, známý Jan Křtitel Erna r. 1643. Po smrti Karla Eusebia z Lichtenštejna pokračují v díle jeho nástupci Jan Adam Ondřej v l. 1684 až 1712 a Jan Nepomuk Karel v l. 1732-48.

Počátek 18. století je ve znamení dalších přestaveb do podoby té, jak známe valtický zámek dnes. Stalo se tak za panování knížete Antona Floriana, který byl u císaře Karla VI. nejvyšším podkoním a hofmistrem. Autorem sally terreny je J. B. Fischer z Erlachu. Hlavní přestavbu naplánoval architekt Domenico Martinelli. Na díle se dále účastnil sochař František Biener a štukatér Alberti. Zřejmě proto, že kníže měl blízko ke koním, pak v  l. 1713-15 byla postavena nová jízdárna, přestavěna byla španělská stáj, v l. 1715-20 bylo strženo horní patro paláce a prostory byly adaptovány, r. 1719 vznikají dvě kočárovny. Dva roky poté je postavena brána spojující náměstí a zámek (kníže ji nazval "triumfální cesta") a r. 1729 je dokončeno jižní křídlo zámku s kaplí. Barokní ráz přestavby byl podtržen založením parku, zejména na jih od dnešní budovy, tedy v místech, kde stávalo původní středověké lichtenštejnské sídlo.

Kníže Josef Johann Adam se na zač. 18. stol. soustředil na budování interiérů. V jeho službách působil italský dekoratér Antonio Beduzzi, který vytvořil dekoraci vnitřního nádvoří, fasády v interiérech a nádhernou kapli s vzácnými varhanami vídeňského mistra Walthera.   

Tvář zámku byla dokončena r. 1745 a  nepočítáme-li drobné úpravy a zejména pak změny ve vybavení interiérů, se pak podstatně nezměnila až do r. 1945.

Když se kolem lednického zámku budovaly v parku různé drobné stavby, tehdy v blízkosti Valtic jich tak velké množství nevzniklo.

Lichtenštejnský velkostatek byl vždy předním zásobovatelem hlavního města Vídně i císařského dvora. Při vzniku Československa učinila vláda nové republiky nárok na dosavadní rakouské území v okolí Valtic a na Moravském poli a v rámci mezinárodní poválečné celoevropské dohody skutečně byla posunuta hranice o přibližných 5 – 6 km na jih, takže Valtice s okolím se ocitly v Československu. Moravské pole zůstalo v Rakousku. Zásobovací linie Valtice – Vídeň byla přeťata novou státní hranicí, ale přes obavy německy mluvících obyvatel Valtic všechny převratné události proběhly v klidu. Moravané německy mluvícím obyvatelům dokonce v dalších letech velkoryse přenechávali posty v řízení města. A dodejme, že Lichtenštejnové o celý majetek v Československu příšli až roku 1945.

Za II. světové války byli v zámku umístěni ruští zajatci, kteří se ale konce hrůz nedožili. Po příchodu Rudé armády byli považováni za zrádce a postříleni.

V době komunismu byl zámek nejdříve trvale devastován. Byl používán jako dílny, garáže, sklady, dokonce tu byla sušárna tabáku. Zámecké divadlo bylo zdemolováno. Postupná obnova byla zahájena v 70. letech 20. století a pokračuje dodnes. Např. v l.  2014-2015 došlo  k velkorysé obnově jízdárny a v původních historických obvodových zdech byla vystavěna  replika pozdně barokního (klasicistního) divadla. Její tvůrci našli inspiraci v Českém Krumlově, kde se barokní divadlo dochovalo téměř  v původním stavu. 

Zámek Valtice je pozoruhodným reprezentantem barokní architektury, jehož čtvercový dvůr obklopují čtyři stavební křídla s nárožními rizality na hlavním průčelí a věží nad vstupní částí. Návštěvníci mohou obdivovat bohatou štukovou výzdobu, krásné obrazy, tapety, nábytkové vybavení a gobelíny. Zámek má připomenout úlohu jednoho z nejmocnějších knížecích rodů v podunajském prostoru.

Návštěvníci mohou absolvovat tyto prohlídkové okruhy:

1. Základní

Dvacet reprezentativních místností lichenštejnských knížat a jejich manželek, pokoje, kde pobýval císař František Josef I., kancléř Metternich, vše ve stavu dle poslední rekonstrukce v první polovině 19. stol. Otevřeno od IV do XI obvykle út-ne v VII - VIII po-ne. Základní vstupné 160 Kč.

2. Knížecí byt

Apartmán Františka I. Lichtenštejna. Oproti I. okruhu podstatně skromnější místnosti a výzdoba. 

3. Zámecké divadlo

Prohlídka repliky divadla z roku 1790. Kopie za 100 mil. Kč z r. 2015 se blíží dle fotografií a dochované dokumentace skutečnému stavu. Úchvatná je možnost vyzkoušet si ovládání některých mechanismů a efektů. Otevřeno VII - VIII, po-ne, 10-16. Základní vstupné 90 Kč.

4. Zámecká kaple

Skvostná barokní kaple, kterou projektoval a osobně vyzdobil Antonio Beduzzi v l. 1726-29. Otevřeno VII - VIII, po - ne, 9 - 17. Vstupné 70 Kč nebo za příplatek 10 Kč při návštěvě jiného okruhu. 

5. Zámecké sklepy

 Sloužily především k uchovávání vína.

Další výstavy mohou být příležitostné, sezonní. Počet a zaměření okruhů se v různých sezonách liší. K zámeckým okruhům se mj. přičítá Bylinková zahrada, zámeček Rendez-vous či Kolonáda Reistna, některé mimo hlavní areál zámku. Tím počet okruhů v sezoně z původní jednoho r. 2020 stoupl na 13. Doporučujeme sledovat oficiální webové stránky zámku zde.

Návštěvu města můžete rozšířit  na památky v okolí: již uvedený Dianin chrám čili zámek Rendez-vous, Hraniční zámeček, chrám Tří Grácií, kapli sv. Huberta, zámek Belveder anebo se věnovat zámku Lednice s komplexem dalších skvostných zajímavostí. Pak už je třeba počítat s časem mnohem delším než jeden den.

Zámek a okolí jsou zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Podle:

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, Jižní Morava, s. 242

https://www.zamek-valtice.cz/cs/o-zamku/historie, 3. 1. 2017