Zámek Lednice

Reprezentativní šlechtické sídlo na jihu Moravy

Kontaktní informace

+420 519 340 128
Oficiální stránky
lednice@npu.cz

Zámek Lednice s rozsáhlým parkem a mnoha zajímavými stavbami v okolní krajině patří k nejznámějším a nejvíce navštěvovaným objektům svého druhu v Česku. Je posazen do romantické krajiny jihomoravských lužních lesů na pravém břehu řeky Dyje ve scenérii, která sice vznikla umělými, avšak dokonale promyšlenými architektonickými zásahy.

Lednice je poprvé zmiňována r. 1222 podle místních vladyků Adamara a Liperta, kteří si měli na místě dnešní Lednice vybudovat tvrz při přechodu Dyje na cestě severojižního směru. Dále se v dějinách připomíná rod Sirotků, kteří však nebyli vlastníky tvrze dlouho. Ortlín Sirotek r. 1322 postupuje tvrz Janu z Lichtenštejna. Tomuto rodu s krátkou pětiletou přestávkou v 16. století náležela Lednice až do r. 1945, nejdříve jako léno (do r. 1582), později jako vlastnictví. Lednice se spolu s Valticemi a Břeclaví stala střediskem lichtenštejnských rodových držav na jižní Moravě.

Ve druhé polovině 15. století jižní Morava velice utrpěla za česko-uherských válek. Ve vsích ubylo obyvatel, tedy i pracovních sil. Lichtenštejnové pochopili, že po válce mohou nastartovat hospodářský vzestup a začali budovat rybníky. V dalších staletích se okolo vodních ploch začal soustřeďovat nový život. Majitelé zde za přispění zdatných architektů zkoncipovali přirodně krajinářský celek, který nemá v Česku obdoby a který patří k nejvýznamnějším územím svého druhu v Evropě.

Hartman z Lichtenštejna někdy před  r. 1585 přebudoval tvrz v renesanční zámek, o němž se písemný zápis z r. 1587 zmiňuje, že je v dobrém stavu.

Pozdější představitel rodu, Karel z Lichtenštejna na počátku 17. století hodlal zámek pojmout jako rezidenci a zázemí pro svou kariéru. Dobře vycítil ducha doby, přestoupil na katolickou víru a stal se věrným stoupencem pozdějšího císaře Matyáše. Za oddanost, oblibu a finanční výpomoc mu byl r. 1608 udělen titul knížete, který směl od té doby používat nejstarší člen rodu. R. 1614 získává opavské knížectví a jeho moc se upevňuje. Není divu, že po bitvě na Bílé hoře získal od císaře správu Čech. Jeho úkolem bylo potrestat poraženou stranu, vojensky zemi okupovat a obyvatelstvo opět převést ke katolictví. Statky značně rozšířil sňatkem s Annou Marií z Boskovic a další prospěch získával finančními transakcemi nebo levným nákupem konfiskovaných majetků. Jeho bratr si vzal za ženu Kateřinu, sestru Marie Anny z Boskovic. Takto se lichtenštejnské dominium rozšířilo o Boskovice, Černou Horu, Bučovice, Plumlov a Prostějov. Lichtenštejnové jsou nejbohatším moravským rodem a střídají v této pozici rod Žerotínů.

Probíhá násilná rekatolizace, české země opouští řada vlastenců, vítězná strana od Bílé hory provádí obrovskou změnu majetkových poměrů. Přesto, že českou a moravskou krajinou často táhnou armády v době třicetileté války, syn Karla z Lichtenštejna Karel Eusebius věnuje obrovské úsilí a peníze k budování zámku Lednice a krajinářským úpravám okolí. Usadil se na zámku ve Valticích.

V Lednici byl vystavěn nebývale rozsáhlý soubor zámku a hospodářských budov. Karel Eusebius povolal k výstavbě štukatéra Bernarda Bianchiho, kameníka a stavitele kašen Petra Maternu, dalšího kameníka Wolfa Grubera k výstavbě osmiboké kašny s vodotryskem. Věhlasný Jan Bernard Fischer z Erlachu se podílel na plánech zámecké jízdárny. Tak vznikl komplex, do něhož po smrti Karla Eusebia r. 1684 ještě zasáhl podstatnými úpravami Domenico Martelli. Výsledkem výstavby se stal  barokní zámek s jízdárnou a s rozsáhlou zahradou.

V 18. století rozvoj zámku a okolí pokračoval. Lichtenštejnové chápali Lednici a Valtice jako dvě těžiště svých panství a na důkaz toho spojili obě sídla dlouhou alejí (r. 1715). Dva roky nato u lednického zámku vybudovali 180 m dlouhý rybník. V l. 1766-72 zámek přestavěli v klasicistním stylu, přibyla dvě křídla, ale přitom byl zbourán původní gotický kostel. Zámek tím získal druhé nádvoří, kostel majitelé vystavěli nový a proti němu obytné křídlo. Mezi zámkem a jízdárnou vznikl čestný dvůr, který existuje dodnes.

Koncem 18. a začátkem 19. století byl v Lednici a okolí podstatně přebudován park. V letech 1797-1802 byl podle architekta Hardtmutha postaven minaret, pak architekt Fanti vypracoval plány na zámecký rybník, který byl vybudován v l. 1805 – 1811. Všimněme si, že tyto velkolepé změny krajiny Lichtenštejnové prováděli v době napoleonských válek, tedy v době, kdy Rakousko bojovalo s obtížným nepřítelem a Moravou několikrát prošla vojska různých armád. Silní Lichtenštejnové budovali své dominium téměř nezávisle na politické situaci. Pokračovali r. 1807 výstavbou umělé zříceniny Janohradu, Hraničního zámku a Rybničního zámku  r. 1816 Apollonova chrámu r. 1817, chrámu Tří Grácií r. 1825 a dalších drobných staveb. Na kompozici parku udivují dlouhé osy krajinných průhledů mezi jednotlivými stavbami.

V téže době povolávají Lichtenštejnové významné umělce a architekty k další přestavbě zámku, tentokráte již naposled. Nejdříve architekt Josef Kornhäusel přestavěl v empírovém slohu zahradní křídlo. Pak podle projektu anglického odborníka Deviena byl v l. 1843-45 vystavěn na východní straně zámecké budovy skleník, když prostor mezi zámkem a skleníkem zaujal květinový sál. V něm občas hráli divadlo umělci zvaní z blízké Vídně. Za květinovým sálem se nacházela kruhová jídelna a od ní vpravo kulečníkový sál a vlevo hudební sál.

V l. 1846-58 došlo k významné úpravě exteriérů a interiérů. Tehdy módní sloh anglické novogotiky dobře nastudoval v zahraničí mladý vídeňský architekt Jiří Wingelmüller, navíc soustředil kolem sebe další dobré odborníky a vytvořil mimořádně cenný projekt, který byl doveden do konce. Když Wingelmüller r. 1848 předčasně umírá, vystřídal ho jeho asistent Jan Heidric.

Výsledkem přestavby byl soubor budov s osmi křídly, čtyřmi dvory, dvěma věžemi, barokní jízdárnou a skleníkem, který vybíhal do parku. Mezi zámkem a kuchyňským křídlem vzniklo spojovací křídlo s vedlejším schodištěm. V této době byl také přestavěn kostel. Hlavní oltář je dílem Františka Ittenbacha. Kazatelnu vytvořil František Reidenger.

Podstatná změna se odehrála v interiérech, které rovněž dostaly novogotickou podobu. V knihovně byly ponechány původní skříně ze 17. století. Udivující jsou samonosné točité schody, reliéf stromu života ze slonové kosti, kazetové stropy v jídelně a tanečním sále a některé prvky mobiliáře.     

Tehdy Lichtenštejnové velmi nekompromisně rozšiřují park jižním směrem, takže dnes většina území Lednice mezi nádražím a zámkem má parkovou podobu. Záměru musel ustoupit hospodářský dvůr, který byl zbourán, stejně jako radnice, vykoupena byla řada obecních pozemků a usedlosti v Dlouhé ulici. Dosavadní silnice byla přeložena dále na jih a vzniklo nové centrum zástavby  s farou, hostincem, byty pro zaměstnance, novou radnicí a novým náměstím. Tečku za přestavbami učinila r. 1900 kašna na novém náměstí.

R. 1945 zámek a okolí přebírá stát. Lednice se stala jednou z nejnavštěvovanějších památek v Československu. Návštěvníky přitahoval jak zámek, tak jeho okolí – park, Janův hrad, město a zámek Valtice, minaret přesto, že údržba objektů lednicko-valtického areálu mnohde pokulhávala. Například omítky na lednickém zámku měly k ideálu často hodně daleko.

Dalším zlomem bylo období po r. 1989. Vlastníkem zámku i okolí je nadále stát, ale přibyla další lákadla pro návštěvníky. V Lednici byly při silnici k Břeclavi otevřeny lázně, v parku se objevili soukromníci nabízející dopravu koňskými povozy, hladinu Zámecké Dyje brázdí malé lodě jezdící k minaretu a k Janohradu, v parku je možno zhlédnout ukázky sokolnického výcviku dravců. Na opravdu pořádnou prohlídku Lednice a okolí tak nestačí jeden den. V rekreačních špičkách jsou parkoviště, zámek, skleník, park i restaurace v okolí silně zatíženy vysokou návštěvností.

Prvním návštěvním okruhem je přízemí, kde lze vidět vstupní halu, lovecký salonek, koupelnu, předpokoj, modrý pokoj, dámskou ložnici, čínský pokoj a kabinet, rytířský sál, jídelnu, knihovnu, tyrkysový společenský sál, červený kuřácký salon a modrý taneční sál. Doba prohlídky je 50 minut, základní vstupné činí 180 Kč.

Druhý návštěvní okruh představují soukromé knížení apartmány v I. patře. Doba prohlídky je 50 minut, základní vstupné činí 150 Kč.

Třetí návštěvní okruh vede druhým patrem a jsou v něm zařízeny pokoje lichtenštejnských princů a princezen s původním nábytkem a historickými hračkami. Návštěvníci uvidí také muzeum loutek Milana Knížáka. Doba prohlídky je 50 minut, základní vstupné činí 150 Kč.

Čtvrtým návštěvním okruhem je Grotta ve sklepení zámku, která obsahuje technické zázemí, historickou trafostanici a malou expozici o vinařství. Doba prohlídky je 20 minut, základní vstupné činí 50 Kč.

Jednotlivé okruhy mají různé otevírací doby. Podrobnosti i informace o možnostech návštěvy dalších objektů ve správě Národního památkového ústavu jsou uvedeny na tomto místě.

Výše uvedené prohlídkové okruhy jsou instalovány v budově zámku. Kromě toho doporučujeme navštívit zámecký skleník těsně u budovy, pak se projít parkem a vylézt na minaret a potom jít jinou cestou parkem a pak volnou krajinou dojít k Janohradu. K minaretu a k Janohradu je možno plout také lodí nebo jet koňským povozem (pochopitelně za úplatu).
     
Podle:

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, Jižní Morava, s. 138

https://www.zamek-lednice.com/cs, 31. 10. 2016






















Umístění

GPS souřadnice

48°48'5.724"N, 16°48'19.529"E

Adresa

Zámek 1
Lednice 691 44

Google Maps | Mapy.cz

Katastrální území
Lednice na Moravě
Nadmořská výška
170 m.n.m.
Základní číselné údaje
Lednice je poprvé uváděna r. 1222. Park má rozlohu asi 200 ha. Lednicko-valtický areál byl r. 1996 zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.

Přístup

Příjezd vlakem

Do Lednice se můžete vlakem dopravit dvojím způsobem. Buď jeďte do stanice Podivín na trati Brno - Břeclav a pak pokračujte autobusem nebo jeďte do stanice Valtice město na trati Břeclav - Znojmo a pak dále pokračujte autobusem.

Do Lednice sice vede trať z Břeclavi, ale pravidelný provoz osobní dopravy se na ní nekoná. Historické vlaky 4 krát denně sem jezdí z Břeclavi jen od května do začátku září v sobotu a v neděli.   

Příjezd jinou hromadnou dopravou

Do Lednice jezdí dvě autobusové linky s celotýdenním provozem.

Linka 555 Valtice - Lednice - Podivín (vlaková zastávka Valtice město je v těsné blízkosti autobusové zastávky Valtice žel. st., v Podivíně autobusy taktéž navazují na železniční dopravu).

Linka 570 Mikulov - Lednice - Břeclav má také návaznost v Mikulově i v Břeclavi na vlaky.

Příjezd osobním autem, parkování

V Lednici je několik parkovišť, všechna jsou placená.


Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

V Lednici je několik parkovišť, jedno mohou použít i zájezdy s autobusy (ul. 21. dubna).

Přístup pěšky

Zámek je přístupný pro běžné návštěvníky přicházející pěšky. Zajímavý pěší výlet je možno uskutečnit po červené značce Valtice - Lednice.

Příjezd na kole, parkování kol

V areálu zámku a parku je přísný zákaz jízdy na kole. V okolí Lednice je ale velká spousta možností pro cyklistické výlety. Hezká a rovinatá je např. trasa 41 z Břeclavi do Lednice lužním lesem, kterou zvládnou i začátečníci a není na ní potřeba horské kolo, stačí silniční.

Poznámky pro vozíčkáře

Bezbariérový je první okruh a skleník.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu