Zlatý vrch

Lužické hory jsou podle geologů přímým pokračováním tektonické linie Českého středohoří. Jsou převážně pískovcové, představují vyzdviženou a erozí modelovanou tektonickou kru. Pískovec se původně uložil na dně druhohorního moře. 

Později, když tato krajina opět byla souší, došlo na zlomech k projevům vulkanismu. Vrcholové struktury sopek byly již většinou vnějšími geologickými vlivy odstraněny, ale podpovrchové útvary eroze odnést nestačila, takže dnes jsou nejvyššími partiemi pohoří. 

Zlatý vrch je jedním z nejkrásnějších příkladů vulkanismu v Česku. 

Dokonalé kamenné varhany jsou zbytkem přívodní dráhy čedičového vulkánu. Byly postupně odkrývány těžbou v lomu přibližně od r. 1870. Čedičové sloupy (tehdy až 6 m dlouhé) se používaly na výrobu sloupů a patníků. Jak známo, čedič je vysoce užitečná hornina. Používá se pro výrobu silničního nebo železničního štěrku, lze z něj po roztavení vyrobit dlažbu, která je odolná vůči kyselinám, takže se dá použít v agresívním prostředí. Z roztaveného čediče lze vyrobit sklo nebo skelnou vatu. Surový kámen ze severních Čech se údajně používal i ke stavbě hrází u polderů v Nizozemí.

Není divu, že dokonalost kamene ze Zlatého vrchu přitahovala nejen těžaře, ale i přírodovědce, kteří již od r. 1940 usilovali o prohlášení Zlatého vrchu za chráněné území a o zastavení těžby. 

Pak se ale v lomu otevřela spodní etáž a k dispozici byly až 30 m vysoké sloupce bez tektonické poruchy. Ačkoli k vyhlášení ochrany území došlo již r. 1964, těžaři dostali výjimku, která jim po prodloužení platila až do r. 1973. Pak byl lom předán pro "kulturní a vzdělávací" účely.

Na dokonalost 30 cm širokých a nápadně vysokých čedičových sloupů měla vliv skutečnost, že láva v přívodní dráze vulkánu tuhla relativně pomalu a v celé hmotě v podstatě stejnoměrně. 

Výsledkem jsou svislé, rovnoběžné sloupy. Jen ve spodních partiích se rozbíhají do tvaru obráceného vějíře. Geologové to vysvětlují tím, že hornina zde tuhla v lávovém jezeru. Nahoře mají sloupce nepravidelnou orientaci. Jejich výchozy čněly nad povrch krajiny již před otevřením lomu. Láva na vrcholu tuhla patrně rychleji, nepravidelně. 

Kromě prvořadé geologické unikátnosti představuje Zlatý vrch i území zajímavé z hlediska botaniky. Vědci zde mají možnost studovat rozšíření rostlin ve skalních štěrbinách a rychlost, s jakou se jim daří obsazovat území, které jim člověk původně vzal. Nicméně flóra skal a temene vrchu je poměrně chudá. Bylo tu napočítáno asi jen 76 rostlinných druhů. 

Aby zůstal odkryt vzácný geologický jev, ochránci přírody cca jednou za 5 let v lomu likvidují náletové dřeviny. Také vybudovali asi 115 m dlouhé zábradlí, aby opticky oddělili návštěvníky od čedičových sloupů, které mohou pádem kamene ohrozit bezpečnost osob. 
     
Podle: 

http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=533, 2. 8. 2018

Janoška, M. (2013): Sopky a sopečné vrchy České republiky, Academia Praha, s. 224