Vinořský park

Na severovýchodním okraji Prahy leží Vinoř, dříve vesnice, dnes městská část při staré silnici z Prahy do Mladé Boleslavi. Její dominantou je zámek, který nechal postavit František Josef Černín z Chudenic podle projektu architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Objekt využívá ministerstvo vnitra, je pro veřejnost nepřístupný. 

Park se dlouhou dobu vyvíjel přirozeným způsobem, takže byl už r. 1982 vyhlášen přírodní rezervací. Předmětem ochrany jsou hlavně krajinářsky významné dubové a olšové porosty, které jsou v krásném mělkém údolí Vinořského potoka a jeho bezejmenného přítoku lemovány na pravém břehu pískovcovými stěnami. Ty sice nevynikají výškou, ale jsou velmi malebné a příjemné. 

Potok údolí vyhloubil ve čtvrtohorních spraších a pod nimi ležících druhohorních pískovcích. Okraje údolí jsou ploché, na jihu ve střední části si plošinu naši slovanští předkové zvolili pro vybudování hradiště. To pochází pravděpodobně z 8. století n.l. a nebylo dosud prozkoumáno. S přírodní rezervací na všech stranách sousedí orná půda nebo zástavba. 

Jak víme z hodin zeměpisu, Prahou protéká řeka Vltava a pražské potoky ústí do ní. Tuto naprosto samozřejmou geografickou informaci si Vinořský potok dovoluje silně narušit. Pramení ve Kbelích, odkud teče na východ, pak přes Vinoř a pak na severovýchod. Ústí do Labe v Brandýse nad Labem. Dodejme, že v Praze k povodí Labe patří ještě Březiněves, část Ďáblic, Letňany, Kbely, Satalice a malá východní část Horních Počernic a Újezdu nad Lesy. Do Vinořského potoka na území rezervace ústí zprava bezejmenný přítok.

Nejhezčím místem parku je rybník U Kamenného stolu s přilehlými pískovcovými skalami, v nichž jsou vytesány malé výklenky. Údajně zde opravdu byl v minulosti pískovcový kamenný stůl a u rybníku se veselilo zámecké panstvo. Vinořský potok park opouští na severovýchodním okraji, kde je další vodní nádrž - rybník U Pohanků, jehož břehy s lavičkami lákají k posezení. Naši předkové v krajině s výrazným nedostatkem vody chápali význam životodárné kapaliny a na Vinořském potoce a jeho přítocích  kromě zmíněných tří nádrží vybudovali na pouhých 10 kilometrech toku k Brandýsu hned 15 dalších rybníků. 

Na území Vinořského parku má potok velmi malý spád, takže okolní půdy jsou velmi podmáčené. 

Poměrně zajímavé je na území rezervace rostlinstvo. Nebyly zde sice nalezeny chráněné nebo zvlášť významné druhy, ale za zmínku stojí výskyt čarovníku pařížského (Circaea lutetiana), druhu, který byl na území Prahy zatím nalezen jen zde, v Xaverovském háji a v Čakovickém parku, a výskyt kolotočníku ozdobného (Telekia speciosa).

Jak by vypadal Vinořský park, kdyby neexistoval vliv člověka? Odborníci jsou schopni sestavit mapu potenciální vegetace. 

Podél potoka by rostla bažinná olšina. Většinou se takový les s vysokou hladinou podzemní vody vyskytuje na půdách s kyselou reakcí. Ve Vinoři je ale bažinná olšina zachována na alkalických půdních podkladech. Dominuje olše lepkavá, podíl ostatních dřevin - střemchy, břízy, jasanu, jeřábu - je zanedbatelný. V bylinném patře rostou běžné druhy bažin a vlhkomilných společenstev. Velmi pestré je mechové patro, které pokrývá až 1/4 porostu. 

Listnatý les poblíž potoka, ale mimo bažinu by byl tvořen hlavně jasanem ztepilým s výrazným podrostem křovin, např.  je to střemcha hroznovitá (Padus racemosa), brslen evropský (Euonymus europaeus), meruzalka srstka (Grossularia uva-crispa).

Na stanovištích nad potokem by rostly jiné druhy, hlavně javor klen a mléč (Acer pseudoplatanus, A. platanoides), jilm horský (Ulmus glabra) a jasan (Fraxinus excelsior). Na slunných místech rostou lípy srdčité (tilia cordata), na stinných  lípy velkolisté (Tilia platyphyllos). Nejmenujeme pochopitelně všechny dřeviny. Ale potenciální vegetaci uvádíme záměrně, protože v blízkosti velkého města s obrovským průmyslovým, zemědělským i sídelním využitím území je pochopitelné, že ani v rezervacích původní vegetace již neexistuje. 

Ale jaké je tedy současné rostlinstvo ve Vinořském parku?

Původní lesní porosty byly porušeny již před velmi dlouhou dobou. Je s podivem, že nepodlehly tlaku na získání orné půdy nebo k sídelnímu využití. Je ale pravda, že park měl soukromého vlastníka, což jej zachránilo před zničením. 

V stromovém patře dominuje dub a jasan, popř. javor a lípa, mezi keři převládá bez černý (Sambucus nigra). Bylinné patro lesních porostů je velmi chudé. Z hlediska ochrany přírody jsou velmi cenné staré olše (Alnus glutinosa), které se obvykle tohoto stáří nedožívají, protože lidé mají v oblibě doprovodnou zeleň podél toků kácet. Louky ještě poměrně nedávno (do r. 1989) vyplňovaly celé dno údolí a byly pravidelně koseny. Poté byl zanedbán odvodňovací systém, louky se zamokřily a druhotně do nich pronikla olše. Do mnohých sušších lokalit byla zavlečena kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).  

Vzhledem k tomu, že v parku je hodně starých stromů, očekávali zoologové, že zde najdou hodně druhů hmyzu. Z motýlů našli jen běžné druhy, zaznamenali jen jeden chráněný druh: otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Ale "spravili" si dojem u střevlíkovitých brouků, kterých na území parku bylo zjištěno 74 druhů, z toho 8 vzácných, a to je zcela určitě jeden z hlavních důvodů, proč by měl být tento ostrůvek přírody na okraji Prahy zachován pro příští generace. 

Přitom čeká ochránce přírody spousta práce Park ohrožují odpadní vody z okolních obcí, splachy ze zemědělských pozemků, odpadní vody z průmyslových podniků a z letiště v Kbelích. Potok je zanesen těžkými kovy, hlavně kadmiem, niklem, zinkem a chromem. Novým nebezpečím je expanze akátu do celého parku.

Územím parku vede žlutá turistická značka v souběhu s cyklotrasou a naučnou stezkou z r. 2008.  

Podle:

http://lokality.geology.cz/212, 17. 4. 2020

https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=750, 17. 4. 2020