Rodopos

Vesnička Rodopos je rozložena na jihu stejnojmenného poloostrova nedaleko Kissamosu na Krétě. První, co vás v ní upoutá, je všudypřítomný klid. Chátrající domy stojí vedle prosperujících, kde si lidé pěstují na zahradách obživu, vsi vévodí velké prostranství s několika tavernami a starověkým římským sloupem s nápisy z doby císaře Hadriána (119 -138 l. n.l.). Sloup byl vykopán v 19. století, do r. 2002 stál u kostela Agios Georgios, pak byl převezen na náměstí, kde se nejvíce vyjímá. Vesnice je východištěm na mírně dobrodružný výlet na sever do srdce neobydleného a sporadicky prozkoumaného poloostrova. 

Začátek je slibný, kousek za vesnicí se silnice klikatí a je na ní asfalt. Skončí ani ne po dvou kilometrech. Následuje prašná cesta mezi vápencovými škrapovými poli a krasovými depresemi, občas stoupající, občas klesající, přes "silnici" sem tam přeběhne koza. Vozovka míří neomylně na sever. Kréťané se snaží o jakousi údržbu silnice tím, že ji narovnávají buldozerem. Na jednom místě (35°36'44.921"N, 23°44'12.396"E) je odbočka vlevo k osamocenému kostelu Agios Ioannis Rigologous. Sem 29. srpna každoročně míří tisíce poutníků, aby nechali pokřtít své novorozené děti metropolitou z Kissamu. Současně vlevo máme nejvyšší horu poloostrova Oros Titiron (730 m.n.m.). Uvážíme-li, že hora se nachází pouhé 2 km od moře, pak se nedivme, že poloostrov má vizuálně vysokohorský charakter. 

Cesta postupně ztrácí na kvalitě a zhruba od místa 35°39'16.293"N, 23°43'48.217"E je na hranici sjízdnosti pro běžné automobily. Dál lze pokračovat jen off roadem nebo na terénním motocyklu. Zbývá už "jen" respektovat zatáčku vpravo a v prudkém spádu sjet k moři. 

Zde porušíme jednu ze zásad uveřejňování zajímavých míst na tomto webu, která zní: Na našich internetových stránkách se objeví jen lokality, které někdo z redakčního týmu osobně navštívil. 

Přiznáme, že jsme na poloostrově Rodopos terénní auto neměli. Při pohledu na ostré balvany na "silnici" a na kilogramy červeného prachu na karoserii půjčeného Fiatu jsme několik kilometrů před cílem průzkum Rodoposu vzdali a při teplotě 37°C nepokračovali dál ani pěšky. Ale zážitek jen ze samotného průjezdu poloostrovem byl natolik silný, že jsme se rozhodli pro uveřejnění, byť finále chybělo. 

A co tam dole u moře vlastně je? Kam jsme mohli dojet?

Mohli jsme vidět Diktynnin chrám. Báje o Diktynně, Diově krásné dceři, vypráví barvitě o tom, že musela utéci právě na Rodopos před králem Minosem, který ji měl pojmout za manželku. Jenže Diktynně se do svazku s králem nechtělo a raději skočila do moře. Rybář ji údajně chytil do sítí a odvezl na ostrov Aegina. Pojmenoval ji Diktynnou, což znamená "síť". Ale zamiloval se do ní také, nicméně Diktynna odmítala jakýkoli svazek i s ním. To se líbilo bohyni Artemis, která povýšila Diktynnu na bohyni a učinila ji nesmrtelnou. 

První svatyně na Rodoposu zasvěcená Diktynně byla postavena už r. 700 př. n. l. O dvě století později byla přestavěna a za římského období ji r. 123 nechal rozšířit císař Hadrianus. 

Nad zátokou s krásnou pláží jsou dodnes na skalnaté náhorní plošině zbytky chrámu, oltář, zbytky akvaduktu a dalších budov. Po pádu římské říše byl chrám vypleněn a opuštěn. Zdejší oblast nebyla nikdy archeology dobře prozkoumána, takže se možná budoucnu dozvíme ještě mnoho zajímavého.  

Nálezy z Rodoposu, tj. sochy římského císaře a bohyně, můžete vidět v muzeu v Chanii. 

Bohyně Diktynna byla uctívána na celém ostrově, hlavně na západě, kde jí lidé zasvětili velké množství chrámů. Tradice velela, že uctít Diktynnu do chrámu musí člověk přijít naboso, aby souznil s bohyní, která také chodila neobuta a byla v kontaktu s přírodou. 

Podle:

http://www.angelfire.com/super2/greece/rodopos.html, 3. 4. 2020

Hirner, G., Muböck, J. (2005): Kréta západ, turistický průvodce, FaB Praha, str. 28

Schulte Peveers, A. a kol. (2003): Kréta, turistický průvodce, Svojtka a Co. Praha, str. 68