Hradiště Mikulčice

V 9. století n.l. existovala na území našeho státu nejdříve malá, posléze velmi rozlehlá říše zvaná Velkomoravská. Jedním z center této vyspělé civilizace bylo město u dnešních Mikulčic, v němž kypěl bohatý život. Jeho jméno dnes nikdo nezná, protože upadlo v zapomnění. Dnes ho připomínají jen zbytky kamenných staveb a četné archeologické nálezy. Lidé odedávna tomuto místu uprostřed širokých luk říkají "Na Valech". Starší mapy také uvádějí název Alte Türkenchanze - Staré turecké šance.

Písemné prameny uvádějí vládce Velkomoravské říše tato knížata: Mojmír I., Rostislav a Svatopluk. Ústředím státního útvaru, kterému vládl Mojmír, byla dnešní Morava s částí území dnešního Slovenska k Bílým Karpatům a dnešnímu Devínu u Bratislavy. Již tehdy ale Moravané expandovali do sousedního knížectví Pribinova a jeho vládce vypudili v l. 833 - 36 z jeho hlavního hradiště Nitry. Ten si pak vybudoval na jihozápadním cípu Balatonu hrad uváděný v písemných pramenech pod názvem Mosapurc nebo Moosburg. Mojmírovi se podařilo území říše rozšířit i na území mezi Dyjí a Dunajem do dnešního Rakouska. Za vlády Rostislava a Svatopluka k říši patřily i dnešní Čechy, území Polabských Srbů a Lužičanů, území Slezska a dnešní Polsko na horní Visle. Na východě Velká Morava sousedila s bulharskou říší. 

Rozpínavost západních Slovanů s nelibostí sledovali představitelé Franské říše, zvláště pak Karel Veliký. Když zvítězil v 8. století nad Avary, obrátil pozornost na potlačení slovanské expanze. Píše se o tom v literárních pramenech Annales regni Francorum (Letopisy království Franků), Annales Fuldenes (Letopisy Fuldské) a Conversio Baioariorum et Carantorum (O christianizaci Bavorů a Korutanců). Ze zápisů tendejších západních kronikářů známe fakta, jak se franští vládci snažili zlomit Rostislavovu a Svatoplukovu moc. Dozvídáme se o několika bitvách, které Frankové se Slovany svedli, ale Velkomoravskou říši neporazili. Ze zápisů ale není patrné, kde se různá vojenská střetnutí odehrála. A i když se někde objeví název místa, stejně ho nedovedeme lokalizovat. Podotýkáme, že dějiny samozřejmě byly mnohem složitější. 

Frankové to zkoušeli i jinak, na poli církevním. Tomu se snažil bránit kníže Rostislav a omezit latinsky sdělovanou liturgii.  Ve svém poselství žádal byzantského císaře Michaela III. o pomoc a sděloval mu, že na Moravě je již křesťanství a že slovo boží zde hlásají kněží z Němec, Vlach a Řecka. Rostislav žádal, aby mu Michael III. vyslal kněze, kteří by moravskému lidu hlásali slovo boží ve srozumitelném slovanském jazyce. Ačkoli území Velké Moravy nikdy nespadalo pod byzantský vliv a Michael III. měl pramalý zájem o politické či náboženské ovládnutí tak vzdálených končin, žádosti vyhověl a na Moravu r. 863 přicestovala velkolepá misie vedená vzdělanými bratry Cyrilem a Metodějem. Zatímco Cyril zemřel při jedné cest v Římě, Metoděj přicestoval na Moravu celkem opakovaně čtyřikrát a zde také i zemřel. Není s určitostí známo, kde je jeho hrob. 

Tak, jak Velká Morava odolala náporu Franků, ať už na poli válečném či diplomatickém, nezvádla opětovné vpády maďarských vojsk. Pod jejich soustředěným tlakem říše zaniká, nejčastěji se uvádí rok 906. 

Výše uvedené písemné prameny nemohou ale podat vyčerpávající odpověď na všechny otázky, které by nás mohly zajímat. Píše se v nich sice o bohatých a chudých, o svobodných a nesvobodných, o otrocích, ale také o knížatech. Téměř nic se nedozvídáme o tom, jak lidé žili, bydleli, jak se oblékali, jak vypadaly vesnice. 

Na tyto otázky dává odpověď archeologie a Valy u Mikulčic dle nálezů dávají odpovědí přehršel. Naopak některé otázky nastolují. 

Aby bylo jasno - Mikulčice nejsou v ČR jediným nalezištěm z doby Velké Moravy. Za velkomoravská hradiště můžeme bezpečně označit ještě naleziště Olomouc, Staré Město u Uherského Hradiště, Pohansko u Břeclavi, naleziště u Nejdku u Dyje, Petrovu louku u Strachotína, Hradiště nad Znojmem, Rajhrad, Nitra, Pobedim u Piešťan a Staré Zámky u Brna-Líšně. A ještě existovalo pohřebiště na soutoku Svratky a Dyje. 

Již v období první republiky v l. 1918-38 mnoho vzácných předmětů zachránil ve Starém Městě nadšený učitel Antonín Zelnitius. Až do té doby se tradovalo, že Slované měli na našem území jen dřevěné stavby. 

Ale roku 1949 se podařilo ve Starém Městě jednak systematickou archeologickou prací a také částečně náhodou při bagrování narazit na základy dvou  velkomoravských zděných kostelů, což vyvolalo údiv archeologů a převrátilo dosavadní názory. Kromě kostela se našlo mnoho hrobů až v sedmi vrstvách nad sebou a v nich nesmírné množství zlatých a stříbrných šperků. Mnoho badatelů se domnívalo, že odkryli hlavní město Velké Moravy. 

Jenže pak se zaměřili na Valy u Mikulčic. Mezi místními lidmi se tu zachovaly různé pověsti, že tu stával hrad nebo klášter a že jsou tu sklepy. Nic z toho nebyla pravda. Ale jako směrodatnými se ukázaly tyto zprávy:

1) Archeolog Karel Jaroslav Maška roku 1890 jako první uvádí správně polohu hradiště Na Valech, když předchozí zprávy jiných autorů mířily na jiné lokality. Na zprávu významného moravského archeologa v té době nikdo nebral zřetel.

2) Roku 1928 další archeolog I. L Červinka v obsáhlé práci "Slované na Moravě a říše Velkomoravská" zaznamenává lokalitu Na Valech, ale řadí ji k pohraničním hradištím, která budoval až mnohem později český kníže Břetislav. Červinka archeologický výzkum neprováděl, dataci určil podle toho, co našel na polích, netušil, co je hlouběji. Jen připomeňme, že jsme v roce 1928. Mezi odborníky panuje názor, že obyvatelé Velkomoravské říše měli jen dřevěné stavby. Červinka nepochybně na polích musel vidět zbytky malty a zdiva, ale podlehl dobovému názoru, že tyto destrukce nemohou patřit do období Velké Moravy. Ani tato Červinkova zpráva nevyvolala mezi jeho kolegy žádoucí reakce. 

3) Místní kronikář a řídící učitel ve výslužbě B. Trnka napsal r. 1953 archeologu Josefu Poulíkovi dopis, v němž uvádí, že u nich mají také hradiště a pozval ho k návštěvě. Archeologové přijeli do lokality Na Valech u Miulčic poprvé 16. 8. 1954. Po obhlídce terénu bylo jasno. Odborníci uviděli stopy stavebních destrukcí - malty, zdiva a kamení hned na několika místech. Stav se podobal situaci ve Starém Městě.  Okolo polí a luk se vinul pás připomínající hradby. Archeologové vedeni terénními pozůstatky se u Mikulčic pustili do "akce". První nálezy učinili hned v počátečních sondách. Našli několik kostrových hrobů, některé  s náušnicemi, náhrdelníky a korálky, některé bez výbavy. Dataci určili do první poloviny 10. století. A pak měli práci s detailním prozkoumáním obrovského areálu na mnoho let. 

Jak vlastně prozkoumané hradiště vypadá?

Má nepravidelný tvar, nejvíce se však blíží oválu. Delší osa měří 402 m, kratší 236 m, plocha hradiště je přibližně 7,2 ha. Starý hradištní val je nejvíce patrný na východní straně na okraji lesa. U něj teče jedno z ramen řeky Moravy. Zde je val na jednom místě přerušen, patrně tady bývala brána, vchod do hradiště ze směru od Holíče. Povrch lokality není rovný, místy vystupují mírné vyvýšeniny. Ty představovaly téměř vždy místa nejvýznamnějších nálezů. Plocha hradiště je velmi mírně skloněna k východu. 

Co zásadního archeologové objevili? Máme nyní představu, jak sídlo na Valech vypadalo a jak tehdejší lidé žili?

Je zřejmé, že na Valech existovalo opevněné sídlo již v době předvelkomoravské, tj. od druhé poloviny 6. do konce 8. století. Rozloha areálu byla asi 50 ha. Z nejstaršího období nálezy reprezentuje především keramika, která se nejdřívě vyráběla podomácku, ale již od konce 6. století ji obyvatelé na Valech zhotovovali na hrnčířském kruhu. Větší počet nalezených nádob se podařilo rekonstruovat. Z období před existencí Velké Moravy se také našlo větší množství dílen a malých pecí, v nichž se tavlo a zpracovávalo zlato, stříbro a bronz. Nálezy dílen doprovázejí tavicí tyglíčky. Na výzdobě šperků, ozdobných předmětů a kování u kožených pásů se projevují kromě domácích motivů také vlivy antické, byzantské, syrské atd. Kromě "vzácných" kovů dávní obyvatelé na Valech také zpracovávali železo a měď a vyráběli např. ostruhy s háčky. Těch se našel nebývale vysoký počet 30 kusů. Používala je pravděpodobně knížecí jezdecká družina. 

Podle kronikářských zápisů tehdy existovala Sámova říše coby vojenský svaz slovanských kmenů, který r. 631 na hlavu porazil vojska franského krále Dagoberta v bitvě u Vogastisburgu. Kde byl Vogastisburg, nikdo neví. Ale jedno z center Sámovy říše mohlo být na Valech. Všimněme si též slovního základu burg = hrad užitého v zápise z r. 631. Znamená to, že na slovanském území již v 7. století existovaly hrady coby opevněná sídla, která neměla vyloženě zemědělský charakter a na nichž pobývali vojáci chránící vládce. 

Pak se Sámova říše rozpadla, ale máme důkaz, že na začátku 9. století Slované vystupují opět pod jednotným "velením".

V dalším franském zápise se totiž dozvídáme, že r. 822 franský král Ludvík Pobožný svolal do Frankfurtu (nad Mohanem) sněm, v němž byli účastni mj. legati Marvanorum, představitelé sjednocené říše.Moravanů. 

Samozřejmě, že nejvíce nálezů patří době velkomoravské.  

Celkem bylo objeveno 10 kostelů. Zajímavé je, že byly s různými půdorysy, což může napovídat, že staviteli byly různé osoby, které přinesly víru z různých částí Evropy. Kolem nich bylo uloženo obrovské množství koster. Například u kostela II. bylo odkryto 138 hrobů. 

Při porovnání s rozměry kostelů z pozdější doby mohou velkomoravské svatostánky (až na velkou trojlodní basiliku) působit jako větší obývák. 

První kostel byl odkryt v l. 1955-56. Měl vnitřní délku 720 cm, šířku 440 - 480 cm. Stavba byla vybudována z pískovce, který staří Slované přivezli ze západních svahů Bílých Karpat u Skalice. 

U druhého kostela byly mj. nalezeny dva hroby velmožů s meči. O mečích je známo, že byly vyráběny na různých místech franské říše, např. v St. Gallenu v dnešním Švýcarsku. Současně je známo, že v Thionvillském "zákazu" z r. 805 se praví, že meče se nesmějí prodávat Slovanům nebo Avarům. Tedy v moderním jazyce bychom hovořili o sankcích. Je ale zřejmé, že franští výrobci a obchodníci sankce obcházeli. Meč nalezený u Mikulčic byl totiž opatřen "franskou" výrobní značkou. 

Ve druhém hrobě velmože u druhého kostela se zase mj. našlo lité bronzové kování srdcovitého tvaru, které dokládá kontakty Velké Moravy se západním prostředím karolinské doby. U druhého kostela byl také zajímavý hrob označený číslem 100. Byl zde pohřben pětiletý chlapec. Ve hrobě byl kožený pás se stříbrným kováním, mezi nímž je pozoruhodný motiv zobrazeného světce, kněze nebo biskupa podobná západním vzorům, ale lidská postava na druhé straně téhož předmětu souvisí s byzantskou oblastí. Nálezy archeologové datovali do období mezi lety 840 až 860, tedy před příchodem byzantské mise. 

Roku 1957 se podařio odkrýt jako třetí velký trojlodní kostel uvnitř 35 m dlouhý a 9 m široký. Měl hladké omítky, na nichž patrně byly i malby. Zděné hrobky uvnitř byly porušeny vybíráním kamene místními vesničany. Velké množství hrobů bylo vyloupeno, patrně už v 10. století při maďarském vpádu. Někde se hroby zachovaly i s výbavou se zlatými náušnicemi a gombíky (u žen) nebo s mečem, kopím, sekerami, stříbrná a pozlacená kování a ostruhy (muži), což svědčí o nejvyšším společenském postavení pohřbených. Podle výzdoby nalezených předmětů (honosný knížecí pás s pozlaceným nákončím) se mnozí archeologové domnívají, že se jedná o hrob samotného Mojmíra I. (Rostislav to být nemohl, ten zemřel ve franském zajetí). Raritou byl nález bronzové pozlacené schránky na ostatky svatých ve tvaru bohoslužebné knížky. Dokládá to skutečnost, že staří Moravané měli knihy a uměli číst, tedy alespoň někteří. V několika hrobech se našly typické slovanské nádoby zhotovené na hrnčířském kruhu. Jsou domácího původu. Ale nalezený skleněný pohár pochází z Porýní. Velmi zajímavým se ukázal objev zlaté mince císaře Michala III., která byla vložena do úst zemřelého v hrobě č. 480. Díky ní existuje hmotný důkaz o kontaktech Velké Moravy s Byzancí a také je zřejmé, že nebožtík byl pohřben po roce 863. Celkem bylo u největší velkomoravské stavby pohřbeno více než 400 osob. 

Na nejvyšším bodě velkomoravského naleziště roku 1958 archeologové našli základy velké podélné stavby. Objekt je 25 m dlouhý a 8,5 m široký. S největší pravděpodobností se jedná o knížecí palác. 

Čtvrtý kostel byl nalezen severovýchodně od paláce. Měl téměř čtvercovou loď a půlkruhovou apsidu. Na úlomcích omítek se našly zbytky původní malby. V okolí archeologové objevili 101 hrobů. Podle nálezů byla určena datace do 2. poloviny 9. století. 

Pátý kostel byl objeven r. 1959 v severovýchodní části hradiště. Měl vnitřní délku 10,8 m a půdorys tvaru obdélníku. V chrámové lodi byly zjištěny kosti, patrně z hrobky v západní, ta však byla zcela rozrušena. Pohřebiště v okolí se nenašlo, zato v blízkosti kostela byly zjištěny zbytky kovolitecké dílny ze 7.-8. století. Dílna ale s církevní stavbou nemá nic společného, kostel byl vybudován až v 9. století. Sídliště nalezené v okolí dílny patří do předvelkomoravské doby. Nejvzácnějším nálezem na této lokalitě byl bronzový křížek s Kristem vyrobený nejspíše přímo na hradišti. 

Na podhradí byla v lokalitě zvané Těšický les objevena  roku 1960 jako šestý kostel dvouapsidová rotunda. Loď s půdorysem tvaru kruhu má průměr 7,3 m. Celková délka stavby činí 14,75 m. Jde o dokonalou architekturu založenou na kružnicích budovanou skutečnými mistry v oboru tehdejšího stavebnictví. Základy sahají do 140 cm pod úroveň nalezené maltové podlahy. Rotunda byla nejspíše velmi vysoká, protože odpadlé kameny z ní archeologové nacházeli až 15 m od stavby. Okolo rotundy bylo odkryto 190 hrobů, mezi nimi i byli pohřbeni i velmoži. Čtvrtina z nich měla železné ostruhy, některé pozlacené a postříbřené, v ženských hrobech se našly zlaté náušnice a pozlacené gombíky. rotunda byla postavena patrně v první třetině 9. století. Již v polovině 10. století ale byla v rozvalinách. Pak byla provizorně opravena a kolem ní se pohřbívalo až do počátku 13. století. Novější hroby byly pečlivě obezděny. K tomu účelu jejich tvůrci použili kameny z destrukce původní rotundy. Historici jsou názoru, že rotunda z Mikulčic se stala předlohou pro rotundu na Levém Hradci, která byla postavena r. 874. To jsme v době, kdy Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje na Svatoplukově dvorci, čímž odstartoval počátky křesťanství v Čechách. 

Sedmý kostel byl nalezen na mírném návrší nad záplavovou zónou 500 m severozápadně od knížecího sídla. Svatyně kruhového půdorysu měla průměr 6 metrů a byla vybudována ve druhé polovině 9. století. Kolem ní bylo nalezeno 16 hrobů.  

Osmý kostel budete míjet, pokud půjdete od parkoviště k sedmému kostelu. Má loď na obdélníkovém půdorysu. Na ni navazuje na východní straně pravoúhlý presbytář. Vnitřní délka stvby je 6,75 m. V jižní části presbytáře archeologové našli mlýnský kámen a pod ním skladiště železa s 95 předměty, jeden z největších nálezů svého druhu na Moravě. Odborníci se domnívají, že se sem dostal v době maďarského vpádu. V okolí kostela bylo odkryto 26 hrobů s inventářem podstatně chudším, než píšeme výše. 

Po r. 1961 se archeologové pustili do průzkumu jižní části hradiště, jíž se říká Kostelisko. Tady našli tři objekty nad sebou. Nejmladší vznikl v 15.-16. století. Zničen byl požárem. Střední stavba měla litou maltovou podlahu a půdorys stejný jako spodní stavba, od níž se dochovaly zbytky základového zdiva, jinak byla hodně narušena těžbou kamene. Byla to rotunda, devátý kostel, o kruhovém půdorysu s průměrem 960 až 970 cm se čtyřmi kruhovými výklenky (konchami). K rotundě patřilo 81 hrobů, v širším okolí pak dalších 61. U 55 koster se našly i různé předměty. Rotunda byla postavena ve druhé polovině 9. století, funkci ztratila v 10. století. 

Zhruba 14 metrů od rotundy se našla kruhová studňovitá nádrž, která sloužila nejspíše ke křtům. Archeologové ji našli i u trojlodního kostela a považují ji za závažný objev dokládající, jak na Moravě fungovalo křesťanství ve svých počátcích. 

Roku 1963 se podařilo nedaleko od dnešní správní budovy odkrýt základy desátého kostela. Ten má obdélnou loď s navazujícím pravoúhlým kněžištěm ve východní stěně. Na jihozápadní vnější straně je obdélný přístavek a severně od něho zbytky zděného pilíře. Kostel byl vybudován na troskách starší stavby. Nejisté datování má jak kostel, tak stavba pod ním. Závažným nálezem je zbytek pece a keramické zlomky ze druhé poloviny 10. století, tedy z doby, kdy Velká Morava už neexistovala.

Závěrem ke kostelům je třeba uvést, že se v Mikulčicích nikde nenašly kostely, pro něž by po stavební stránce byla vzorem Byzanc. Vysvětlujeme to tím, že příslušníci cyrilometodějské mise nové kostely stavět nepotřebovali, protože jich na místě našli dost. 

Tím jsme pojednali o významných stavbách, což není v Mikulčicích vše. 

Významné pohřebiště venkovského charakteru bylo nalezeno asi 400 m jihozápadně od hradu v místě zvaném Žabinec. Naleziště obsahovalo asi 50 hrobů z 9. století s náušnicemi, náhrdelníky a nádobami. 

Je tedy jasné, kde žili příslušníci vládnoucí vrstvy a kde se na hradišti a v podhradí konaly bohoslužby. Kníže ale potřeboval pro svoji ochranu početnou družinu. Kde bydleli a jak žili příslušníci této privilegovné vrstvy obyvatel?

Na protáhlém návrší navazuje na ploše asi 3 ha přímo na knížecí hrad místo nálezu několika desítek domů čtvercového nebo obdélníkového půdorysu s obytnou plochou 16 až 70 m². Byly to nezahloubené srubové stavby s hliněnými podlahami a hliněnými oválnými pecemi. Domy tvořící nepravidelné řady byly od sebe odděleny úzkými uličkami často šířky kolem 1 m. V nich archeologové našli obrovské množství kostí zvířat. Je zřejmé, co se tady peklo a vařilo. Nejčastěji to byl vepř domácí (asi  polovina případů), pak také koně, tur, osel, ovce, kozy, psi, kočky, slepice a husy, z divoce žijící zvěře pratur, jelen, los, prase, medvěd, jezevec a liška. Sídlo bylo opevněno dřevěnou palisádou a násypem, fungovalo v 7.-9. století. Hradba byla asi 4 m vysoká a nepřekonatelnost opevnění dotvářelo rameno (možná umělé) řeky Moravy o hloubce až 3 m. Kdybychom mohli cestovat strojem času, zjistili bychom, zda na tomto místě bydleli příslušníci knížecí družiny. Viz dále.  

Velmi unikátní nálezy se podařilo pečlivým archeologům objevit v severozápadním cípu tohoto opevněného sídliště. Domnívali se, že by tady mohla být brána s mostem přes rameno řeky Moravy. Skutečně takový dřevěný most našli. Podle nálezů v okolí (sekyry, které tady pravděpodobně zůstaly po některé z bitev o most a mohutné kmeny, řezané železnými pilami) se provoz mostu datuje na období 7.-8. století. To samo o sobě by byl unikátní nález, ale pod zemí čekalo přes 1000 let ještě něco. Archeologové tady objevili zachycené u pilíře mostu dva čluny vydlabané z dubových kmenů. Jeden byl dlouhý 833 cm a druhý 988 cm. Polovina třetího o délce 283 cm ležela za dřevěnou palisádou. Monoxyly, jak se člunům odborně říká, Slovanům sloužily k místním i dálkovým plavbám, je doloženo, že se účastnily bitvy u Cařihradu r. 626. Nemusíme snad podotýkat, že řeka Morava byla pro Moravany pohodlně splavná. 

Průzkum ramene řeky vydal ale mnohá další svědectví o životě na Velké Moravě. 

Našly se pozůstatky různých dřevin jako habr, bříza, jasan, lípa, jilm a topol dokládající skladbu lužního lesa a mnoho předmětů zhotovených ze dřeva (ty se ale samozřejmě našly i jinde). Moravané vyráběli ze dřeva např. vědra, naběračky, talíře a vrše na chytání ryb. Ale pojďme ještě dále. Archeologové propláchli náplavy a zjistili v nich semena lískových oříšků, pecky slívy, broskvoně a švestky, zrnka divoké i pěstované vinné révy, semínka okurek atd.

Jedno se ale ve srubových domech nenašlo - stopy po řemeslných dílnách. Podle počtu domů lze odhadnout, že tu žilo asi 2000 lidí, kteří se žádnou výrobou nezabývali, ale dobře jedli a pili. Potraviny a předměty denní potřeby jim připravovovali jiní. Těchto 2000 privilegovaných osob tvořilo stálé knížecí vojsko a "ochranku" vládce. 

V mírné odbočce zmíníme, že na velkomoravském hradišti se ale našlo obrovské množství předmětů denní potřeby, které si obyvatelé vyráběli, např. lněné plátno, ozdobné předměty z parohů, střenky nožů, držadla, hřebeny, kostěné nástrojě, 150 kamenných žernovů na mletí obilí. Přímo na hradě kmenového knížete byl činnosti žernov s pekárnou. 

Při procházce rozsáhlým nalezištěm vás nepochybně napadne otázka:  Jak si Moravané zajišťovali stavební materiál? 

Při budování kostelů i světských staveb na knížecím hradě a v podhradí naši slovanští předkové používali lámaný a neopracovaný pískovec z Bílých Karpat, které jsou vzdáleny 15 km (a musí se přitom překonat tok Moravy). Obrovské množství přepravované suroviny vyžadovalo dokonalou a promyšlenou organizaci jejího dobývání a transportu. Má se za to, že tuto práci prováděli bez nároku na odměnu okolní zemědělci a zajatci. Na jedné z použitých cihel je kolek XIIII. římské legie. Není pravděpodobné, že by Moravané přiváželi cihly až z bývalého římského města Carnuntum na Dunaji. Spíše rozebrali nějakou jinou, již opuštěnou římskou stanici z 1.-4. stol. n.l. v blízkosti Valů. 

Zajímavý nález učinili archeologové na severní straně druhého kostela a v presbytáři sedmého kostela. Našli tu úlomky labradoritového porfyritu (termín podle klasifikace z r. 1974), což je kámen, výlevná hornina, která se na území Moravy nenachází. Badatelé mají za to, že obyvatelé mikulčického hradiště ji přinesli také ze zaniklé římské stanice. Je známo, že Římané ji hojně používali. 

Jak plyne z předchozího textu, Mikulčice měly zásadní význam pro počátky našich národních dějin. 

Přesto nemáme zodpovězeny některé otázky.

Archeologické nálezy v podobě 13 vzácných mečů a velkého počtu ostruh napovídají, že jsme na vojensky dobře organizovaném místě, ale nevíme s jistotou, zda Valy byly opravdu hlavním městem Velké Moravy. Nevíme také, zda hrob odpovídající dobovému popisu nalezený na lokalitě Sady v Uherském Hradišti je opravdu Metodějův hrob a nevíme, jak často Metoděj s Cyrilem na Valech pobývali. A konečně - neznáme zcela přesně okolnosti, za kterých kolem roku 906 Velkomoravské říše zaniká. Vypadá to, že na troskách obrovské lokality na Valech přežívala od 10. století trhová ves. 

Významu Valů odpovídá současná správa památky. V rámci prohlídky je možno vystoupat na rozhlednu, odkud je skvělý výhled na celé hradiště. Můžete se zúčastnit komentované prohlídky, kdy jsou návštěvníci zavedeni do krytého prostoru s prvním a druhým kostelem. Ostatní kostely i knížecí palác jsou volně přístjupné kdykoli. 

A konečně poslední poznámka: jediný kostel, který se z doby Velké Moravy zcela zachoval, nestojí na českém území. Je jím kostelík sv. Margity Antiochijské u Kopčan na .levém břehu Moravy na Slovensku. 

Otevřeno:

konec III. So-Ne 8:30 - 17

IV.-V. Po - Pá 9:30 - 17, So - Ne 9:30 - 18

VI.-IX. Po - Ne 9:30 - 18

X. a zač. XI. Po - NE 8:30 - 16

Vstupné na rozhlednu 40 Kč, vstupné s výkladem 100 Kč

Podle:

Poulík, J. (1959): Velkomoravské hradiště Mikulčice, průvodce po archeologických výzkumech, Krajské nakladatelství Gottwaldov

Poulík, J. (1974): Mikulčice, velkomoravské mocenské ústředí, Olympia Praha. 

Návštěvní doba - Masarykovo muzeum, 8. 8. 2022