Ochozská jeskyně

Ochozská jeskyně je nejvýznamnějším jeskynním systémem v jižní části Moravského krasu. Vzhledem k tomu, že jeskyně je za vysokých vodních stavů zaplavována, není běžně přístupná veřejnosti. Správci - jeskyňáři - podzemím provádějí obvykle 2 krát ročně, při příležitosti Dne Země 22. 4. a svátku sv. Václava 28. 9. Navíc při déletrvajících deštích může být i v tyto termíny pro veřejnosti zavřeno, o aktuální situaci se informujte na webu jeskyňářů.

Jeskyně vznikla erozní činností Hostěnického potoka, který pramení v lese severně od Hostěnic a teče nejprve údolím, které si vyhloubil v nekrasových horninách. Po 5,5 km od pramene narazí na vápence Moravského krasu a mizí do podzemí v Hostěnickém propadání.

Jenže hydrologická situace mezi Hostěnickým propadáním a údolím Říčky je poměrně složitá. Velmi dobře ji pochopíte při prohlídce obrázku na panelu naučné stezky, který jsme pro úspěšný výklad zařadili na náš web.

Normální vodní stav:

Vody Říčky se do podzemí propadají postupně. První ponor je již na začátku krasových hornin u nádrže Pod Hádkem, druhým ponorem je Hádecká estavela a další ponory následují níže po směru toku. Většina z nich (vzdálenějších od prvního ponoru) za sucha či normálního stavu jako ponory nefunguje. Řečiště je totiž po většinu roku suché.  Vody Říčky v podzemí přijmou přítok Hostěnický potok, tečou ve spodním patře jeskyně Netopýrka a vyvěrají níže ve dvou vývěrech.

Vody Hostěnického potoka se v Hostěnickém propadání I. dostanou do podzemí cca o 40 m níže pod úroveň terénu, složitými cestami s rozvětvováním koryta v podzemí se stékají s vodami Říčky, protékají mj. jeskyní Netopýrka a na povrch vyvěrají ve dvou vývěrech Říčky. Zajímavé je, že za normálního vodního stavu Hádecká estavela funguje jako ponor, Hostěnické propadání I. funguje, Hostěnické propadání II. je suché a tedy i v Ochozské jeskyni je sucho a bezpečno.

Vysoký vodní stav: 

Vody Říčky se do podzemí propadají postupně, ale první ponory vodu nepojmou všechnu, Hádecká estavela už vůbec ne, a proto voda mizí do podzemí až v dalších ponorech, za velmi vysokého stavu voda protéká údolím i v povrchovém řečišti.

Vody Hostěnického potoka nepojme Hostěnické propadání I., a proto tečou o několik desítek metrů dále, do Hostěnického propadání II. To ale nezavede tuto část vod k podzemnímu soutoku s Říčkou, ale do prostor Ochozské jeskyně! Povodňové vody tečou celými jejími prostorami a částečně ji zaplaví. Pokud je ale povodeň nižší než 20 l/s, pak ještě stačí trativodní systém jeskyně a voda si podzemím najde cestu k Říčce. Při vyšších stavech vody  vytékají hlavním vchodem ven na povrch. S Říčkou se pak stékají na povrchu. Zajímavé je, že vody rozvodněného Hostěnického potoka mají takovou sílu, že obrátí směr toku vody v podzemních korytech u Hádecké estavely. Hádeckou estavelou vody vytékají z podzemí na povrch, tedy nastane obrácený stav, než je tomu za normálního vodního stavu. Koneckonců, proto onen odborný název estavela.

Jako rok objevení se uvádí letopočet 1830, údajně tehdy Ochozskou jeskyni znal jistý občan z Ochoze, ale objev tajil. Uvádí se, že tehdy bylo známo 688,5 m délky jeskyně. Postupně se objevitelé dostávali proti směru toku, často museli odčerpávat sifony a plazit se úzkými a nízkými chodbami, až se ve 20. letech 20. stol. jeskyňáři dostali pod Hostěnické propadání a také objevili tzv. Labyrint.

Nejmohutnější chodbou Ochozské jeskyně jsou Hlavní dómy s délkou přes 250 m. Na jejich stropě jsou velké počty tenkých krápníků - brček i menší množství stalaktitů. Jejich protipólem je několik stalagmitů na dně jeskyně, z nichž nejmohutnější je 168 cm vysoký. Tuto část jeskyně do výšky 6 - 8 m vyplňují usazeniny přinesené potokem. Téměř všechny jsou nekrasového původu, tedy přinesené z území nad dnešními Hostěnicemi. Dole se nacházejí velké valouny (podobné můžeme vidět v různých lomech Drahanské vrchoviny). Jak postupně klesala unášecí síla Hostěnického potoka, měnil se i charakter usazenin. Ve středu profilu jsou to štěrky, pak písky a nahoře je nejjemnější spraš. Je zajímavé, že stalagmitová krápníková výzdoba a sintrové náteky a baldachýny jsou vytvořeny až nad tímto sedimentačním pokryvem, jsou tedy mladší.

Odtud dále pokračuje Stará Ochozská chodba, kudy lze přes 6 m dlouhý Německý sifon proniknout do Labyrintu a dále vzhůru přes propast 7m hlubokou vstoupit do Balvanitého dómu s boční propastí Pětadvacítkou a přes síň s kolonií zimujících netopýrů vylézt vzestupnou chodbou k povrchu.

Nová Ochozská chodba pokračuje v hloubce 65 - 70 m pod povrchem přes systém dlouhých plazivek, sifonů a polosifonů až pod Hostěnické propadání.

Pokud se rozhodnete při mimořádných příležitostech Ochozskou jeskyni navštívit, doporučujeme vzít si na sebe starší oblečení, holinky a vlastní zdroj světla.

Podle:

http://www.csszo6-11.euweb.cz/index_soubory/ochozska_jeskyne.html, 29. 12. 2013, stránky speleologů, správců jeskyně 

Tabule naučné stezky u Hostěnického propadání, 12. 4. 2012