Liduščin pomník se nachází poblíž Bílovic nad Svitavou, kde před Vánocemi dne 22. 12. 1919 nalezli tři přátelé malíř František Koudelka, novinář Rudolf Těsnohlídek a soudní úředník Josef Tesař odložené děvčátko. Donesli ho na četnickou stanici do Bílovic. Dítěte ve věku asi 17 měsíců se ujali bezdětní manželé Polákovi z Brna a pojmenovali ho Liduška.
O události výstižně píše Rudolf Těsnohlídek ve své soudničce v Lidových novinách dne 9. 11. 1920. Přátelé Koudelka, Těsnohlídek a Tesař šli do lesa uříznout vánoční stromeček. Když uslyšeli v tichém, potemnělém lese v mrazu pláč, vydali se za hlasem, přičemž se domnívali, že najdou dítě, které zabloudilo. Hrůza je pojala, když našli nemluvně oblečené jen do čepečku a košilky na špinavé tenké peřince. Pokožku mělo promodralou mrazem. Okamžitě ho zabalili a v teple zachránili.
Jak se později ukázalo u soudu, matkou dítěte byla 26 letá Marie Kocourková, služka z Netína u Velkého Meziříčí, otcem ruský zajatec. Matka odložila dítě u Bílovic v lese, sama byla schována opodál a čekala, až dítě někdo vyzvedne. K činu ji dohnalo dle jejích slov zoufalství a bída. Pozorovala, jak se blíží lidé, i to jak tři přátelé dítě vyzvedli a poté utekla. Když seznala, že úřady jsou jí na stopě, přihlásila se sama. U soudu jí byl vyměřen "trest pěti měsíců těžkého žaláře, zostřeného ve 14 dnech tvrdým ložem". Zajímavé je, že u soudu se po svém dítěti Marie Kocourková ani nezeptala.
Rudolf Těsnohlídek poté vymyslel, že v Brně nechá postavit před Vánocemi na náměstí strom a z výtěžků darů pod ním zřídí dům pro opuštěné děti.
6.12. 1924 byl za Těsnohlídkovy účasti u Bílovic pokácen mohutný smrk, dopraven do Brna a vztyčen na náměstí, které dnes nese název náměstí Svobody. 13.12. byl strom rozsvícen před zraky mnoha obyvatel Brna. Tradice vánočních stromů republiky se velmi rychle rozšířila po celém Československu.
Z darů a sbírek pod stromy byl ještě v době první republiky r. 1929 postaven v Brně pod Wilsonovým lesem domov pro opuštěné děti pod názvem Dagmar (podle projektu věhlasného Bohuslava Fuchse), který byl předchůdcem pozdějších dětských vesniček SOS.
Vápencový kámen sem bílovičtí členové Sokola dopravili z nedalekého vrchu Skalky. Pamětní desku navrhla Božena Matalová. Slavnostní odhalení památníku proběhlo k padesátému výročí této události a to 21. 12. 1969. Některé zdroje uvádějí odhalení pomníku r. 1979. Bronzovou desku r. 1996 někdo ukradl, proto byla na základ pomníku instalována deska nová, pro jistou jen hliníková, pokovená tenkou vrstvou bronzu. Slavnostně odhalena byla 20. 12. 1999.
A co se vlastně stalo s Liduškou?
V brněnské dětské nemocnici byla vyléčena ze zápalu plic. R. 1938 se provdala za středoškolského profesora J. Chybíka a vychovala čtyři děti. Bydlela v Praze, kde zemřela r. 1997.
Podle:
Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 144
Umístění
49°14'34.083"N, 16°40'58.030"E
Adresa
Bílovice nad Svitavou 664 01- Katastrální území
- Bílovice nad Svitavou
- Nadmořská výška
- 275 m.n.m.
- Základní číselné údaje
- Dne 22. 12. 1919 zde bylo nalezeno odložené nemluvně, narozené dne 8. 7. 1918. R. 1969 byl vybudován původní pomník. R. 1996 byla z pomníku odcizena bronzová deska. 20. 12. 1999 odhalena nová deska na pomníku