Labský důl

Labský důl je význačný geomorfologický útvar v západních Krkonoších. Středohorský reliéf tu byl zcela přemodelován ledovcem, takže údolí získalo typický řez do tvaru písmene U. Skalní stěna pod Labskou boudou je počátkem Labského dolu. V oblasti nad Labskou boudou byla v době ledové hlavní oblast, odkud ledovec „nabíral sílu“, tedy hlavně sníh, který se v jeho mase pod obrovským tlakem měnil v led. Ledovec obrousil zejména pravou stranu údolí. Pak vidíme, že vodní toky spěchající sem poměrně malým spádem náhle mění svůj sklon a spadají dolů jako vodopády (Labské vodopády a Pančavský vodopád). Dole v údolí ledovec zanechal četné morény, ale ani jedna z nich nezpůsobila vznik jezera, jako je tomu na polské straně Krkonoš (Wielki Staw a Maly Staw). V údolní nivě a v morénách Labe místy nádherně meandruje.

Ze strmých skal a strání na okraji Labského dolu padají často laviny. Není divu, že na jejich dolních okrajích se hromadí balvanité sutě, které laviny a gravitace přinesly.

Labský důl je botanickou pokladnicí. Je zde totiž na minimální ploše zastoupeno obrovské množství nalezišť, kde rostou vzácné rostliny.

Nahoře se setkáme s klečí, na kamenitém podkladu kleč roste doprovázena borůvkou, metlicí křivolakou a vřesem obecným. V rašeliništích v dolních i horních partiích dolu pak kleč doprovází vlochyně a suchopýr pochvatý. Na rašelinných půdách ale v Labském dole často rostou i tzv. rašelinné smrčiny.

Na horní hranici lesa rostou tzv. subalpínské smrčiny. Hojně se v nich vyskytuje borůvka a třtina chloupkatá.

V nižších polohách se ke smrkům přidává buk.

Podle:

Vyskot, M. a kol. (1981): Československé pralesy, Academia Praha, s. 150, 3. 4. 2016