Lom a kopec Hády a národní přírodní rezervace Hádecká planinka

Hádecká planinka je nápadnou vyvýšeninou nad severním okrajem Brna, které zde přechází ze sídlištní zástavby přímo do chráněných území Moravského krasu. Hády jakožto kopec jsou nápadné telekomunikační věží, navíc jižní svah Hádů tvoří obrovitá světlá lomová stěna, takže oko návštěvníka Brna nemůže Hády přehlédnout. Hádecká planinka je územím, které se rozkládá severně od lomové stěny, zaujímá prostor nad lomem, u vysílače a les mezi lomem a Šumberou.

Povrch Hádecké planinky je plochý, připomíná desku, jeden z okrajů této desky - západní - je velmi ostrý. Zde jsou svahy Hádecké planinky velmi strmé a příkře spadají do údolí Svitavy.

Na Hády a Hádeckou planinku návštěvníci chodí především obdivovat vynikající rozhled a kochat se na jaře neobyčejnou záplavou kvetoucích rostlin a keřů. Pro odborníky jsou Hády vynikající studijní plochou, protože tu vedle sebe najdou na různých stanovištích různé druhy vegetace, mnohdy jsou to vzácné či ohrožené druhy.

Území je z převážné části budováno devonskými až spodnokarbonskými vápenci, které obsahují hojnost zkamenělin. Na Šumbeře lze pozorovat malé škrapové pole. Nejvyšší etáž lomu na Hádech je učebnicovým profilem zvrásněnými vrstvami devonských vápenců. Těsně pod vrcholovou plošinou Hádů na ně vodorovně nasedají až 7 m mocné jurské usazeniny (vápence, slepence), které zvrásněné nejsou, geologové říkají, že nasedají s úhlovou diskordancí. Předpokládá se, že zbytkový ostrov jurských sedimentů, největší v okolí Brna, vznikl jako produkt usazování v mělké laguně blízko mořského břehu, tedy na šelfu.

Panorama z okraje dnes už nečinného lomu Hády je bezkonkurenčně nejlepším mezi výhledy na Brno. Lze odtud poznat všechny brněnské vyvýšeniny, rozlišit střed města, různé druhy zástavby ve středu i na okrajích. Zvláště pak zajímavé je odtud pozorování silnic, ulic a železnice. Ve střední vzdálenosti asi 40 km na jihu horizont uzavírají Pavlovské vrchy. Pokud je však mimořádná dohlednost, uvidíte odtud 160 km vzdálené Alpy u Vídně.

Málokdo ví, že na západním úbočí Hádů je také zajímavý výhled. Uvádíme jeho souřadnice: 49°13'46.350"N, 16°40'38.971"E a snímek ve fotogalerii.

Teplomilná vegetace Hádů je tvořena listnatým lesem nebo lesostepí. Z teplomilných stromů se setkáme s těmito druhy: dub pýřitý (Quercus pubescens), dub cer (Quercus cerris) a dub zimní (Quercus petraea), jeřáb břek (Sorbus torminalis). Neobyčejně bohaté je keřové patro, kde roste klokoč zpeřený (Staphyllea pinnata), dřín jarní (Cornus mas), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), z bylin je nápadná bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) a třemdava bílá (Dictamnus albus).

Na světlých místech a osluněných hranách skal uvidíme např. tyto druhy: pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), kosatec mnohobarvý (Iris variegata), kavyl Ivanův (Stipa pennata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia) a kriticky ohrožený hadinec červený (Echium maculatum).

Na teplotně méně exponovaných stanovištích převládají porosty s habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním a dubem letním (Quercus robur), s keři dřínem jarním, svídou krvavou (Cornus sanguinea), a bylinami hrachorem jarním (Lathyrus vernus), prvosenkou jarní (Primula veris), plicníkem lékařským (Pulmonaria officinalis), tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), vstavačem osmahlým (Orchis ustulata) aj.

Na chladnějších severních a severozápadních svazích převažuje lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s vtroušenou lípou srdčitou (Tilia cordata) a javory mléčem (Acer platanoides) a klenem (Acer pseudoplatanus). V podrostu nalezneme např. lýkovec jedovatý (Daphne mezerum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kakost smrdutý (Geranium robertianum) a další. Roste zde i kriticky ohrožený krtičník jarní (Scrophularia vernalis).

Fauna je zastoupena motýly, např. zde žije např. lišaj dubový (Marumba quercus). Na celém území hnízdí řada ptáků, např. sýkora koňadra (Parus major), sýkora babka (Parus palustris), budníček menší (Phylloscopus collybita) a pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla). Ze savců patří k nejhojnějším druhům norník rudý (Clethrionomys glareolus) a myšice křovinná (Apodemus sylvaticus).

Hády byly odedávna silně ovlivněny lidskou činností. Těžil se tu vápenec ve velkých i malých lomech. Největší lom byl v činnosti v l. 1911-98. V lesích i na lesostepích se pásl dobytek. Nejnovější dějiny přinášejí ohrožení turistickým a cykloturistickým ruchem.

Podle:
     http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_hadecka_planinka_cz, 12. 6. 2012
     http://lokality.geology.cz/3273, 9. 5. 2014


Server http://botany.cz/cs/hady/ se o Hádech zmiňuje reportážním způsobem a často uvádí i jiné druhy rostlin. Reportáž z tohoto serveru je natolik zajímavá, že její část citujeme doslovně (13. 6. 2012).

Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) zde sice stále roste, rozhodně už však nepatří k místním symbolům jara. Jeho populace není nijak velká, rozhodně není častější než třeba plicník měkký (Pulmonaria mollis). A tak barvou zdejšího jara je spíše žlutá, která svítí z květů prvosenek (Primula veris), mochen (Potentilla spp.) a dřínů (Cornus mas)

V blízkých lesích na severozápadních svazích Hádů dokvétá v této době nízký keř lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), brzy zjara zde najdeme i dymnivku plnou a dutou (Corydalis solida, C. cava), sasanku hajní a pryskyřníkovitou (Anemone nemorosa, A. ranunculoides) a jaterník podléšku (Hepatica nobilis). V květnu tu pokvetou konvalinky (Convallaria majalis), sytou zeleň svých listů už teď ukazuje kopytník evropský (Asarum europaeum) a své velké květy světu nabídne medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Z nízkého bylinného porostu se čas od času vytáhne zde poměrně hojná lilie zlatohlavá (Lilium martagon) nebo bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), ukáže se kokořík vonný (Polygonatum odoratum).

Okrasou lesa jsou začátkem léta také vemeníky. Tyto bělokvěté orchideje září na lesním svahu pod Hádeckou planinkou ve značném počtu. Především zde najdete vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), který vykvétá v krásných hustých hroznech květů. Mnohem vzácnější je zde (a nejen zde) jeho blízký příbuzný vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha). Ten je o něco vzrůstnější a jeho květní hrozen je méně hustý. Bezpečným rozpoznávacím znakem obou druhů je postavení pouzder jejich prašníku: u vemeníku dvoulistého jsou rovnoběžná, u vemeníku zelenavého k bázi rozbíhavá. Najdeme tu běžně i další naše domácí orchideje, hojný je barevně nevýrazný hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), poupata nasadila už i zde poměrně častá okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).

Začátkem května na Hádecké planince rozkvétají růže bedrníkolisté (Rosa spinosissima). Na ostrých prosluněných hranách lomu už vykvetly i první chrpy chlumní (Centaurea triumfettii), které jistě brzy promodrají i Hádeckou planinku. Ta se už ale barví do barvy oblohy i teď ve květech rozrazilu rozprostřeného (Veronica prostrata), k tomu se rozsvítily i vítody větší (Polygala major). U blízkého lesa vykvetly kamejnice nachové (Lithospermum purpurocaeruleum), poupata ukazují i kosatce (Iris variegata), u lomu kvete pipla osmahlá (Nonea pulla). Při sestupu k Růženině lomu cestu prokládá častý čilimník poléhavý (Cytisus procumbens) a ve stinných partiích zdejší lesostepi vykvétají první třemdavy bílé (Dictamnus albus). Její vůně je pro Hády příznačná začátkem června. Je údajně tak silná, že může i hořet! Stačí prý večer při bezvětří škrtnout sirkou. Dnes mírně foukalo, nepomohl ani zapalovač.

Není to však jen třemdava, jejíž vůně Hády obaluje. Voní také kvetoucí koberce mateřídoušky (Thymus spp.), svou trochou do mlýnice přispívá i rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), šalvěj hajní (Salvia nemorosa) a vzácný zvonek sibiřský (Campanula sibirica). Na slunných stráních se nově začal výrazněji prosazovat kakost krvavý (Geranium sanguineum) a na cestě k Hádecké planince jsme si ještě stačili povšimnout prvních květů omanu mečolistého (Inula ensifolia). Koncem června září tato rostlina na stepních stráních ve velkém. Je naprosto nepřehlédnutelná, vytváří nádherné a bohaté kvetoucí koberce, ve svém výskytu se však omezuje jen na stepi jižní Moravy, takže i ona patří k ohroženým druhům. V brzké době vykvete i česnek kulovitý (Allium rotundum), který zatím zvedá na svých lodyhách ke slunci jen paličky poupat, jen o málo později i česnek žlutý (Allium flavum). V plném květu je však jiná cibulovina, modřenec chocholatý (Muscari comosum).

Na Hádecké planince však v červnu rozkvetly i rostliny méně vonné, rozhodně však zajímavé. Jsou to zárazy (Orobanche spp.). Naše prababičky jim říkávaly orobaňky a vkládaly je při vaření do hrnců, aby prý bylo jídlo dřív hotové. Dnes by si spíš nohy uběhaly, než by tuto zvláštní a kdysi hojnou rostlinu našly. Zárazy postrádají chlorofyl, jsou proto naprosto závislé na rostlinách jiných, hostitelských. Parazitují na nich. Z tohoto důvodu byly dřív nemile viděným polním plevelem, v současnosti však už patří k ohroženým rostlinným druhům. V lomu kvete boryt barvířský (Isatis tinctoria), skutečným klenotem mezi hádeckými právě kvetoucími rostlinami je však především hadinec červený (Echium maculatum). Je to statná bylina, která se na území našeho státu vyskytuje pouze na několika lokalitách nejteplejší části jižní Moravy, kterou probíhá severní hranice jejího rozšíření. Tato krásná rostlina patří proto pochopitelně ke kriticky ohroženým druhům naší květeny.