Řivnáč

Severně od Prahy v místech, kde se  řeka Vltava v poměrně hlubokém údolí prodírá ke Kralupům, není mnoho míst, která by byla turistickými atrakcemi. Pražané i další míří spíše k Berounce, ke Štěchovicím na Vltavě nebo na Sázavu. Neprávem. Výlet do Roztok a okolí, například na skálu s názvem Řivnáč, patří k nejhezčím ve středních Čechách. 

Vrch Řivnáč je především znám jako archeologické naleziště výšinného sídliště z pozdní doby kamenné (eneolitu) a také jako místo vynikajícího výhledu do údolí Vltavy. Na skále nad řekou Vltavou v prehistorii žili lidé, jejichž poznávacím znamením byly keramické nádoby s uchem ve tvaru ležatého půlměsíce, který oběma hroty vyčníval nad okraj. Ačkoli byly podobné lokality prozkoumány i jinde v Čechách, kultura lidí s těmito nádobami dostala název právě podle vrchu u Roztok - řivnáčská. Nejlepší obraz o tom, jak nádoba vypadala, si uděláte na stránkách Muzea Kolín, kde uchovávají pravěké nálezy. 

R. 1881 se roztocký lékař Čeněk Rýzner rozhodl, že na vlastní náklady řivnáčskou pastvinu rozkope až na skálu. Ačkoli archeologie byla tehdy ještě v plenkách a dr. Rýzner nedodržel (měřeno dnešními požadavky) záznam nálezových okolností, přinesl jeho výzkum obrovské množství poznatků. Jím najatí pracovníci prozkoumali podrobně veškerou ornici z řivnáčské skály a také 5 metrů hlubokou odpadní jámu. Výsledkem bylo velké množství nalezených předmětů z paroží, zvířecích zubů, kostí, kamene i keramiky. Mnohé se vyznačují vysokou úrovní řemeslného zpracování. Údiv vzbuzuje nález dvou lidských provrtaných kostí v oblasti kolene. MUDr. Rýzner vyslovil domněnku, že vrtání do kolene mohlo být součástí tehdejšího mučení (či útrpného práva). 

Na Řivnáči byly též odkryty zbytky obytných, tzv. kůlových staveb. Základem jejich konstrukce byly silné dřevěné kůly zapuštěné do terénu. Některé ze staveb byly zčásti zahloubeny do terénu (polozemnice). Podlaha v nich byla hliněná, v okolí ohniště vypálená jeho žárem stejně jako keramika.

Výšinné sídliště na Řivnáči mělo ideální polohu. Přístupné bylo jen z jižní strany, z ostatních ho od nepřátel chránily skalní srázy. Ani s tím se obyvatelé vrchu nespokojili a ochranu východního a západního svahu zesílili pomocí valů. Rozloha hradiště činila asi 1700 m², vrchol skály obýván nebyl, ale střediskem osídlení byla plošina mírně se svažující k východu o délce téměř 100 m a šířce něco přes 30 m. 

Nejzajímavějším nálezem se ale staly již výše uvedené nezvyklé keramické nádoby. Hrnčířský kruh nebyl znám, takže nemají pravidelný tvar, ale mají ucha ve tvaru býčích rohů (ansa cornuta) s ležatým měsíčním srpkem nahoře (ansa lunata). Výrazná keramika se stala poznávacím přívlastkem celé nálezové kultury.

Podobné nálezy jsou známy z pozdější doby z Vraného u Slaného, byly vykopány také na ostrožně "Na Zámkách" v Praze-Bohnicích,  v Bylanech u Českého Brodu, na vrchu Homolce u Stehelčevsi a v Praze-Šárce, celkem asi na 200 katastrálních územích převážně ve východních, středních a severozápadních Čechách, z toho asi 30 můžeme označit za sídliště s vynikající strategickou polohou. Poslední známý nález pochází z r. 1998, kdy archeologové provedli záchranný výzkum před stavbou druhé kazety velkoskládky v lokalitě zvané Na Zabitém u Turska. Je zajímavé, že mezi touto poslední lokalitou a Řivnáčem je vzdálenost jen 1850 m, což svádí k domněnce, že sídelní lokality mohly mezi sebou komunikovat opticky, např. kouřovými signály. Na základě radiokarbonové metody zkoumání nálezů řadíme řivnáčskou kulturu do mladšího eneolitu do období cca 3 000 - 2500 let před n.l., ovšem můžeme se setkat i s jinými členěními, např. stránky muzea v Žatci ji řadí do rozmezí 3100 - 2800 let př.n.l. 

Na řivnáčské kultuře je zajímavé, že se dosud nalezlo jen málo hmotných dokladů o pohřbech. A jsou to obvykle pohřby žárové, kostrových se našlo ještě méně. Samozřejmě, že na celé kultuře jsou záhadou tvary nádob. Archeologové  jejich zvláštním uchům většinou přisuzují náboženský nebo rituální význam. Současně jsou ale také známé nálezy kamenných idolů, keramických rohatých idolů nasazovaných na žerď, zoomorfních nádob a plastik. 

Není také zřejmé, jak předchozí kultura badenská ovlivnila řivnáčskou kulturu a také není zřejmé, jak moc řivnáčskou kulturou byly ovlivněny kultury další - např. hned další kultura kulovitých amfor, jejíž nálezy mívají často s kulturou řivnáčskou stejná datování. 

Podotkněme, že na Řivnáči se našly také stopy mladších osídlení, a to kultury zvoncovitých pohárů (konec mladší doby kamenné) a pak nálezy z doby bronzové, kultury únětické. 

A samozřejmě je také záhadou, proč lidé tak nádherné a dobře strategicky položené sídliště v době bronzové opouštějí...

Řivnáč je výjimečným rozhledovým bodem. Kromě meandru Vltavy vidíme vrchy Českého středohoří a při vynikající dohlednosti také Ještěd. Je s podivem, že Řivnáč málo navštěvují šotouši, lovci snímků se železniční tematikou, protože vltavský meandr je kopírován  železnicí Praha - Děčín - Berlín, na níž lze pozorovat zajímavé nákladní i osobní vlaky. 

Podle:

https://www.roztoky.cz/vrch-rivnac, 22. 12. 2018

https://www.muzeumzatec.cz/kultura-rivnacska.html, 22. 12. 2018

Naučné tabule na lokalitě, 12. 8. 2017