Černé jezero

Černé jezero je nejrozlehlejší přírodní vodní plochou v České republice.. Vzniklo jako pozůstatek jednoho z malých šumavských ledovců, který vyhloubil  kotel - kar a navršil před sebou nepříliš vysokou morénu. Tu však nikam netlačil, takže se za ní vytvořilo karové jezero. Hezká vodní plocha a nízká moréna ani nedávají tušit, že jezero je velmi hluboké, asi 40 metrů.   

Černé jezero je součástí rezervace s pozoruhodným přírodním společenstvím  Kar je otevřen severovýchodním směrem do údolí Úhlavy, voda do jezera přitéká drobnými přítoky v téměř svislých stěnách Jezerní hory (1343 m.n.m.) a Svarohu (1334 m.n.m.) dva z nich jsou ale přesto nejvýraznější, odtok obstarává Černý potok, který se vlévá do Úhlavy. Ta patří do povodí Berounky, tedy do úmoří Severního moře.

Název dostalo jezero podle odrazu tmavých lesů na hladině. Vůbec to neodpovídá skutečné průhlednosti vody, která bývá 4 až 5 m. 

Když roku 1933 byla vyhlašována rezervace Černé a Čertovo jezero, přihlíželo se nejen k zájmům ochrany přírody, ale i k zájmům ekonomickým. Do chráněného území byla zahrnuta nejen obě jezera, Černé a Čertovo, ale také plochý vrchol Jezerní hory. V těchto územích lesníci nechtěli těžit. V prudkých svazích nad jezery by se ke stromům mnohdy vůbec nedostali a na vrcholu Jezerní hory byl tehdy nízký smrkový porost s nepatrným přírůstkem dřevní hmoty. Panovala obava, že v případě úmyslné těžby by se vrchol nově vůbec nepodařilo zalesnit. Stromy nízkého vzrůstu tu navíc byly silně poškozeny sněhem a ledovkou.

Stěna nad Černým jezerem budí dojem, že je jednolitá, ale ve skutečnosti se jedná o strmé skalní stráně, mnohdy s obrovskými balvany. Jednotlivé úseky stěny jsou odděleny roklemi, které jsou těžko zdolatelné. Protékají tu stálé nebo občasné potůčky. V dolních částech roklí se hromadí kamenná suť s balvany transportovanými z vyšších pater stěny.

Stěna přes svůj strmý sklon je porostlá smrkem s příměsí jeřábu. Je asi 330 m vysoká. 

Geologický podklad tvoří staré krystalické horniny, většinou svory a ruly s občasným výskytem křemene na ostrých nezvětralých skalách. Ty tvoří nad Čertovým jezerem souvislý hřbet s několika dominantními horami, jimiž jsou např. Pancíř (1152 m.n.m.), Špičák (1199 m.n.m.), Jezerní hora (1343 m.n.m). Nejnižším místem hřbetu nad Černým jezerem je tzv. Rozvodí (1158 m.n.m.) Zde jsou turisté upozorňováni na skutečnost, že vody severně odtud jsou odváděny do Černého jezera a později přes Vltavu a Labe do Severního moře, kdežto vody jižně odtud přes Dunaj do Černého moře. Hlavní evropské rozvodí ale pobíhá celým hřbetem, nikoli jen na Rozvodí.

Černé jezero má plochu asi 18,5 ha. Jeho vody se nacházejí v oblasti studeného horského podnebí (v nadmořské výšce 1008 m). Zima tu přichází často již na konci října, bývá typická vysokou vrstvou sněhu, který se často udrží až do května. Proto jen krátkou část roku můžeme vidět Černé jezero s nezamrzlou hladinou. Dostupné údaje tvrdí, že tloušťka led na jezeře bývá až 75 cm. V okolí jezera roste jen vegetace, která studené podnebí dobře snáší.

Příroda si dokázala poradit s přirozeně drsnými životními podmínkami, ale v od 80. let 20. století začala prohrávat boj s kombinovaným útokem kyselých imisí SO2 přinášených nad Šumavu od elektráren spalujících hnědé uhlí. K tomu se přidal lýkožrout smrkový (kůrovec) a stromy nad Černým jezerem přestaly tyto extrémy zvládat a začaly usychat. Výsledkem jsou rozsáhlé bezlesé plochy na Jezerní hoře, které lesníci nuceně vytěžili. Nadějí je skutečnost, že okyselování půd se po instalaci odsiřovacích zařízení v elektrárnách zastavilo a pod uschlými stromy začínají růst nové stromky. Buď se uchytávají přirozeně nebo je lesníci vysazují. Vstup k Černému jezeru je dovolen pouze na jeho morénovou hráz a na severní břeh. Na Jezerní horu vstup není dovolen. Abyste se mohli poučit o rozsahu poškození šumavských lesů nad Železnou Rudou, doporučujeme vystoupit z bavorské strany na Svaroh.

Na druhou stranu je faktem, že bezlesé šumavské vrcholy poskýtají neobyčejné výhledy do Česka i Bavorska.

Černé jezero se r. 1964 stalo dějištěm zdařilé dezinformační akce tehdejšího československého režimu, hlavně Státní bezpečnosti (StB).

Nejdříve se podívejme, jakou zprávu přinesl tehdejší deník Rudé právo ze 16. září 1964. Originál jsme neměli k dispozici, ale přinášíme její přepis podle známého příbramského spisovatele Jana Čáky, který ji uvádí v knize Cesta na severovýchod. 

Před dvěma měsíci byla naše i světová veřejnost vzrušena zprávou ministerstva vnitra, že z Černého a Čertova jezera na Šumavě byly vytaženy bedny obsahující nacistické písemnosti z období druhé světové války. Nález, o nějž se zasloužili především pražští svazarmovští potápěči (Svazarm byla zájmová organizace, v níž civilní zájemci spolupracovali s armádou nad koníčky, ke kterým by bez vojáků měli jen obtížný přístup, např. radiotechnika, raketové modelářství atd., pozn. red.), byl převezen do Prahy a předán skupině expertů. Co obsahují ony bedny? Tuto otázku si nekladla jen běžná lidská zvědavost, ale i profesionální zájem některých zahraničních "turistů". 

Nyní, po dvou měsících, se tedy veřejnost dozvídá odpověď. Písemnosti, téměř dvacet let ležící na dně šumavských jezer, obsahují mnoho závažných údajů o činnosti nacistických bezpečnostních složek. Dokumenty jistě přispějí k objasnění některých historických událostí v období nacismu, ale mají svůj význam rovněž pro pro zajišťování bezpečnosti naší socialistické republiky. I když se budou ještě dále zkoumat a vyhodnocovat, přece již mohl ministr vnitra L. Štrougal na úterní tiskové konferenci, která se konala v budově pražské televize, seznámit naše i zahraniční novináře s hlavním obsahem některých nově objevených dokumentů. Novinářům byly rovněž rozdány fotokopie některých důležitých písemností. 

Pozornost vzbudil například obsáhlý materiál o takzvané "historické komisi říšského vedoucího SS", která měla za cíl zahladit podíl nacistické špionáže na puči v Rakousku 25. července 1934 a na anšlusu Rakouska. V historických dokumentech jsou i historicky velmi cenné dopisy nacistických pohlavárů, podněcující takzvané konečné řešení židovské otázky, což v hitlerovské terminologii neznamenalo nic jiného než plánované fyzické likvidování židů. Je zde Gӧringův dopis Heydrichovi, Heydrichův Frankovi a další. Velmi zajímavé jsou i materiály, které dokládají, jak nacisté špionážně pracovali ve spojenecké Itálii, jak bedlivě sledovali i Mussoliniho, ministra zahraniční hraběte Ciana, jak hlídali pohyb italských diplomatů na svém území a podobně. V řadě závažných dokumentů hrají pro nás významnou roli ty, které nově objasňují činnost "anglické mise" vedené lordem Runcimanem před druhou světovou válkou v Československu. Jak známo, Runciman byl tehdy hostem u doktora Maxe Egona Hohenlohe-Langenburga na jeho panství v Červeném Hrádku u Chomutova, v té době však byl Hohenlohe již agentem berlínské úřadovny sicherheitsdienstu, stýkal se s americkým velvyslanectvím v Praze, s Ribbentropem a dalšími osobnostmi. 

Další dokumentydokládají vnitřní situaci vNěmecku a v okupovaných zemích za války, činnosti ilegálního komunistického hnutí, existenci silného protinacistického odporu. Snad nejotřesnější jsou nalezené údaje o agentech a konfidentech gestapa a sicherheitsdienstu, o nichž však z pochopitelných důvodů se na konferenci nehovořilo. 

Co se vlastně v Černém jezeře našlo?

Přesně řečeno - nic. Celá akce pojmenovaná Neptun byla nejúspěšnější dezinformační kampaní Státní bezpečnosti za celé období 1948 - 89.  

O co šlo?

R. 1965 měly být v Německu promlčeny lhůty nacistických válečných zločinů. Roku 1964, tedy 19 let po válce ještě nebyly všichni zločinci usvědčeni. Zákony v Německu zněly jasně. Pokud by se našly dokumenty, které by přinesly nové informace, a to například, že ve vládách západních zemí dodnes vystupují nacističtí činitelé, mohla by se promlčecí doba prodloužit. 

Nově vzniklý 8. odbor aktivních opatření ministerstva vnitra v čele s Ladislavem Bittmanem připravil a zorganizoval akci, v níž měl být Západ totálně zdiskreditován. Na léto 1964 Československá televize v magazínu Zvídavá kamera připravovala pořad o záhadách šumavských jezer. Proto byly předem na dno Černého jezera 21. června spuštěny 4 bedny, které byly předem připraveny tak, aby vypadaly, že tam leží 20 let. Obsahovaly čisté papíry. Veřejnost nic nevěděla, všichni příslušníci 8. odboru podepsali mlčenlivost. 

Když se 3. července svazarmovští potápěči najatí televizí dostávali ke dnu jezera, dokonce pod dohledem kamer, Ladislav Bittman dbal na to, aby bedny byly "nalezeny", ale aby je nikdo po vyzvednutí neotevíral. "Senzační" nález byl odvezen do Prahy, kde již čekal "pravý" obsah dodaný sovětskou tajnou službou. Nikdo netušil, že se jedná o podvod. 16. července ministerstvo vnitra vydalo tiskovou zprávu o nálezu nacistických písemností. Zprávu převzaly všechny světové agentury - a všechny jí věřily. Kdekdo chtěl dokumenty koupit, ale Československo je nikomu neprodalo. Někteří politici na Západě měli strach a prý odstupovali sami z funkcí. 

16. 9. 1964 vychází článek v Rudém právu. Lež je dokonána. Sovětský svaz spokojen, lhůta pro promlčení nacistických zločinů prodloužena o 5 let a Západ zdiskreditován. 

Ladislav Bittman měl v StB nakročenu slušnou kariéru, ale r. 1968 otevřeně nesouhlasil s okupací Československa a přes Vídeň 3. 9. 1968 utekl do USA. R. 1971 vypovídal před podvýborem Senátu amerického Kongresu o aktivitách StB na Západě. Za to byl v Československu r. 1972 v nepřítomnosti odsouzen na 7 let nepodmíněně. 

O událostech na Černém jezeře ale nikomu nevyzradil nic. 

Až r. 1992 vychází jeho kniha Špionážní oprátky, kde popsal veškeré detaily akce Neptun. Rehabilitován byl r. 1994. Zemřel r. 2018. 

To už Černé jezero také vstoupilo do nové éry. Za dob komunismu se ocitlo v těsné blízkosti hranice dvou světů, které oddělovala železná opona. Je nutno přiznat, že komunistický režim si nedovolil takovouto významnou přírodní zajímavost skrýt do hraničního pásma a zakázat sem vstup. Turisté sem mohli přijít, ale všude se setkávali s vojáky Pohraniční stráže. 

Po r. 1989 město Železná Ruda a ochránci přírody zkoušeli dopravu návštěvníků ze Špičáckého sedla autobusem, až nakonec zvítězila varianta turistického silničního vláčku, který v letní sezoně ráno vyjíždí ze Železné Rudy a přes Špičácké sedlo dorazí k jezeru. Pak několikrát pendluje mezi sedlem a jezerem a večer se vrací zpět do Železné Rudy. Přednostní právo na přepravu mají invalidní osoby. 

Přesto, že nejpoužívanější přístup k jezeru vede ze Špičáckého sedla po fádní asfaltové silnici, domníváme se, že cesta pěšky je pro Šumavu přijatelnější než jakákoli motorová doprava. 

Černé jezero poskytuje vodu pro elektrárnu na řece Úhlavě. Energetické využití jezera není na jeho březích vůbec vidět. Již ve 20. letech 20. století zvítězil se svou studií na využití Černého jezera ing. Karel Koska, vrchní technický rada Zemského úřadu v Praze. Navrhl vést vodu z jezera v mírném spádu do objektu Vodní zámek (49°11'1.790"N, 13°12'9.311"E). Délka potrubí je 1266 m, světlost roury je 800 mm. Teče tudy 800 litrů vody za sekundu. Ve Vodním zámku voda čeká na využití. V energetických špičkách teče prudkým spádem v podzemí potrubím o světlosti 560 - 600 mm a délce 1007 metrů na dvě turbíny  umístěné v objektu u vodní nádrže v údolí Úhlavy. První turbina je historická z r. 1930, Peltonova, o instalovaném výkonu 1,5 MW. Druhá je novější z r. 2005, také Peltonova o výkonu 0,37 MW. Na odtoku z vodní nádrže je ještě od r. 2004 Kaplanova turbina o výkonu 0,4 MW. V době mimo špičku se voda může čerpat z dolní nádrže zpět do objektu Vodní zámek. 

Černé jezero takto poskytuje již od r. 1930 vodu pro první přečerpávací elektrárnu v Československu. Je zajímavé, že stavba takto náročného díla v klimaticky nepříznivých podmínkách trvala pouze rok a půl. 

Podle: 

Černé jezero – Wikipedie (wikipedia.org), 28. 10. 2023

https://plzenoviny.cz/akce-neptun-dezinformacni-manevr-komunistickeho-rezimu-odvedeny-na-jednicku/?u..., 2. 3. 2019

Čáka, J. (1973): Cesta na severovýchod, Albatros Praha, str. 20

Vyskot, M. a kol. (1981): Československé pralesy, Academia Praha, s. 130

Akce Neptun – Wikipedie (wikipedia.org), 28. 10. 2023

Černé jezero | Skupina ČEZ - O Společnosti (cez.cz), 28. 10. 2023

Informační tabule pod vyrovnávací nádrží