Kontaktní informace
svozil.jiri@tiscali.cz
Poznámky
Kontaktní adresa: Adamov, Josefov 69Situace
Býčí skála, národní přírodní rezervace, zahrnuje jeskyni a její okolí. Je dokonalým příkladem velké jeskyně se všemi podzemními krasovými jevy a je světoznámá unikátními archeologickými nálezy, které tu ve 2. pol. 19. stol. objevil blanenský lékař a zakladatel české a moravské archeologie a paleontologie dr. Jindřich Wankel.
Jedovnický potok, tekoucí nekrasovou oblastí od Jedovnic a Kotvrdovic, přitéká od severu do vápencové oblasti Moravského krasu. Pod Jedovnicemi tvoří ponor - Rudické propadání a u Býčí skály má vývěry - Vývěry Jedovnického potoka
Vznik jeskyně
Při kontaktu potoku s krasem dochází k mechanickým a chemickým procesům rozpouštění vápence ve vodě a potok si hledá co nejsnažší cestu, jak překonat území krasových hornin. Najde si cestu podzemím, kdy stále více a více vymílá trhliny, které ve vápenci jsou. Ty se pak stávají jeskyněmi. Během geologických dob potok může měnit na povrchu i v podzemí svůj směr, často pod povrchem vyhloubí několik pater řečišť, přičemž samozřejmě teče v tom nejhlubším. Po určité době (obvykle tam, kde končí krasové horniny a začínají horniny jiné) se podzemní tok objevuje opět na povrchu. Na směr toku ukazují často závrty, trychtýřovité prohlubně na povrchu krasu, do nichž se soustřeďuje srážková voda. Systémem komínů se tato voda dostává do podzemí víceméně svislým směrem. Vytváří tak propasti - jeskyně, u nichž směr svislý převládá nad vodorovným. Propasti ovšem mohou vzniknout i zřícením stropu velkého dómu v jeskyni, pokud toto zřícení dosáhne až k povrchu.
Přesně toto si může uvědomit návštěvník stojící u jeskyně Býčí skála. Stojí u mohutného vchodu do jeskyně pod vysokou skálou, která dává představu o tom, jak mocný vápencový masív se nachází nad jeskynním systémem. Jedovnický potok má vývěr cca 200 m od vchodu do Býčí skály u silnice ve směru na Adamov, krátce po opuštění podzemí se vlévá do Křtinského potoka.
V Býčí skále Jedovnický potok a vápenec v podzemí vytvořily vše, co ke krasu patří - spletitý labyrint chodeb, mohutné dómy, těžko prostupné plazivky, sifony, krápníky - stalaktity, stalagmity, stalagnáty, místy i excentrické krápníky, sintrovou výzdobu stěn. Jeskyní protéká Jedovnický potok, proto krápníková výzdoba je zejména v místech, kam už nedosahuje výška vody za velkých povodní. Jeskyně má délku přes 13 km, její prostory jsou mj. přímo pod obcí Rudice, společně s jeskyní Rudického propadání tvoří jeden systém. Rozhodně doporučujeme navštívit obě lokality - tedy ponor (Rudické propadání) i vývěr u Býčí skály kvůli uvědomění si souvislostí putování vody krasem. Abyste si utvořili povědomí o rozsahu jeskyně, doporučujeme navštívit mapovou aplikaci na stránách obce Rudice: http://www.rudice.cz/index.php?page=mapa-rudice-testovaci. Na mapě je dobře vidět celý jeskynní koridor od Rudického propadání po Býčí skálu.
Dějiny objevů
Jeskyně byla osídlena od dávných dob - od paleolitu. Pro obyvatele znamenala pravděpodobně velmi výhodné útočiště. První písemná zmínka o jeskyni se uvádí v r. 1663, kdy o ní píše mnich zábrdovického kláštera. R. 1807 jeskyni naštívil císař Josef I. a jeho žena Marie Terezie (s Marií Terezií známou např. tvorbou školských reforem se jedná o shodu jmen), jak dokládá pamětní deska u vchodu. Název Býčí skála dle slovanského kultu býka přitom měla již dávno předtím, než v ní byly učiněny světoznámé unikátní objevy na úsvitu dějin archeologie.
V 18. stol. zde dělníci z blízkých železáren těžili štěrk a často nacházeli uhlíky a lidské kosti. Tyto nálezy zaujaly dr. Wankela, který r. 1867 jako 46 letý zahajuje výzkumy v Býčí skále. V té době je již ve svém oboru - medicíně - velmi zkušený a je velmi zručný i v archeologii a speleologii. Má za sebou již průzkum Sloupských jeskyní a hrádku nad Holštejnem. V jižní boční síni a předsíni Býčí skály dr. Wankel nalézá v souvrství mocném asi 4 metry celkem 395 předmětů, hlavně kamenné a kostěné nástroje. Senzačním se stal r. 1869 nález nádherného bronzového býčka, kterého našli dva studenti, bratranci Felklové. Na čele, na plecích a páteři byl býk zdobený železem, v místě očí byl dříve patrně vsazen kousek skla.
Ovšem největším nálezem se stal ucelený soubor předmětů, které Wankel správně datoval do doby halštatské - starší doby železné (r. 750 - 400 př. n.l.). Jedná se o největší nález v jeskyni v celé Evropě. Našly se vozy, bronzové nádoby, helma, žezlo, opasky, zlaté čelenky, obrovský počet skleněných a jantarových perel, náramky, spony, kamenný oltář, velké množství keramiky, přesleny, velké množství obilí, předměty z kůže, textilu, dřeva a proutí. Současně byly nalezeny kostry zvířat a lidí, celkem 40 osob. Zvláštní bylo, že lidské kostry až na 5 mužů byly většinou mladé dívky. Nesly stopy po násilí, měly např. uťaté údy nebo jim chyběly hlavy. Současně se našly stopy po kovárně, neklamný důkaz, že v jeskyni se zpracovávalo železo.
Wankel vyslovil teorii o pohřbu halštatského velmože a domníval se, že ostatní předměty i lidské kostry byly rituálními obětními dary. Současní archeologové zastávají povětšinou názor, že jeskyně sloužila jako svatyně, kde byla předváděna velkolepá podívaná zrodu tehdy nového kovu - železa - a kde bývaly (ne jednou) obětovány a ukládány lidské a zvířecí oběti, nejrůznější předměty včetně luxusního zboží a zboží dokládajícího rozvinutý dálkový obchod.
Wankel objevené předměty nabídl muzeím v Praze a v Brně, tam byl tehdy odmítnut. Předměty se dnes nacházejí v přírodovědném muzeu ve Vídni.
V prostoře zvané Jižní odbočka se našly lidské i zvířecí kosti, nástroje z kamene, kostí, paroží, rohovce, pazourku, ale také z jaspisu a křišťálu.
Nález ve své době patrně vzbudil velký ohlas, protože z nedalekého Brna se sem vypravil 10. 6. 1877 tehdy 23 letý Leoš Janáček na výlet s pěveckým sborem Brněnské besedy. Mj. také tento den zpívali v kostele v Adamově.
Jeskyně, která byla známa od nepaměti, je dlouhá asi 300 metrů a nazývá se Stará Býčí skála. R. 1912 se brněnští speleologové pokusili uzávěr chodby, tzv. Šenkův sifon, podplavat ve skafandru. Jednalo se patrně o první speleoponor v Evropě. Pokračování tehdy nebylo objeveno.
R. 1920 se podařilo odčerpat vodu ze Šenkova sifonu a vstoupit do 1 km pokračování chodeb, tzv. Nové Býčí skály. Šenkův sifon byl ale zaplaven r. 1927 při povodni.
Za II. světové války se němečtí okupanti pokusili zřídit v jeskyni zbrojní továrnu. V první části jeskyně stihli zarovnat a zabetonovat dno a zazdít odbočky. Tím nenávratně tuto část jeskyně poškodili.
Po II. světové válce postupně za spolupráce jeskyňářů a potápěčů byly objevovány nové prostory směrem k Rudickému propadání. První skupinový prostup celým systémem mezi Býčí skálou a Rudickým propadáním provedli jeskyňáři 1.5. 1991.
Jeskyňáři v dalších objevech pokračují.
Netopýři v jeskyni
Býčí skála má obrovský význam pro zimování netopýrů. Každou zimu se jich zde shromažďuje několik set. Nejhojnější je netopýr velký (Myotis myotis), méně početný je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus).
Okolí jeskyně
Do národní přírodní rezervace Býčí skála patří i okolí jeskyně, které je unikátní tím, že se zde nekrasové podloží (granitoidy brněnského masívu) stýká s devonskými vápenci. Na obou podložích jsou různé podmínky pro rostliny a živočichy. Reliéf je velmi pestrý a členitý, z čehož vyplývá různá expozice svahů a podmínky pro vznik teplotních a vegetačních inverzí. Rostou tu tedy v těsné blízkosti teplomilné a chladnomilné druhy.
Na teplých místech rostou dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a vzácně i dub pýřitý (Quercus pubescens), mahalebka obecná (Prunus mahaleb) a dřišťál obecný (Berberis vulgaris). V bylinném podrostu se nachází prvosenka jarní (Primula veris), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum).
Na chladných místech rostou mohutné jedle (Abies alba), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm drsný (Ulmus glabra). V jejich bylinném podrostu lze spatřit podhorské až horské druhy, jako kriticky ohrožený ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) aj. Typické jsou bučiny s bukem lesním (Fagus sylvatica), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), v podrostu s bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos) a k.cibulkonosnou (D. bulbifera).
Zcela odlišnou vegetaci uvidíte na kyselém podkladu brněnské vyvřeliny s dubem zimním (Quercus petraea), borovicí lesní (Pinus sylvestris) a v podrostu s kostřavou ovčí (Festuca ovina) a k. sivou (F. pallens), smolničkou obecnou (Lychnis viscaria) aj.
Jeskyně je přístupna po telefonické domluvě nebo ve dnech otevřených dveří.
Podle:
http://www.byciskala.cz, 20. 6. 2012
http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%BD%C4%8D%C3%AD_sk%C3%A1la, 20. 6. 2012
http://www.moravskykras.net/byci-skala.html, 20. 6. 2012
http://www.janacek-nadace.cz/cz/leos-janacek-v-datech_8_0/predchozi_1877.htm, 20. 6. 2012
Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. s. 85-86
Umístění
49°18'26.700"N, 16°41'41.388"E (vchod)
Adresa
Habrůvka 679 04- Katastrální území
- Habrůvka
- Nadmořská výška
- 334 m.n.m.
- Základní číselné údaje
- Délka jeskyně: 13 km První písemná zmínka o jeskyni: z r. 1663. Největší archeologický objev dr. Wankela: z r. 1869 První skupinový prostup celým jeskynním systémem: 1. 5. 1991 Rozloha národní přírodní rezervace: 181,6 ha
- Kategorie chráněného území
- Chráněná krajinná oblast Moravský kras Národní přírodní rezervace Býčí skála