Lom Kosov

Okolí Berouna je populární mezi milovníky lomů, skal a jeskyní. Už odedávna se jižně od města na mnoha místech těžil vápenec, který přinášel místním lidem obživu a narýsoval směrování zdejšího průmyslu do odvětví, která vápenec potřebovala – byly tu vápenky, cementárna, výroba prefabrikátů, vápenec potřebovalo hned několik místních železáren. Těžba vápence poznamenala krajinu v dobrém i ve špatném smyslu. Díky vápencovým lomům získali geologové velmi přesnou představu o prvohorní minulosti Českého krasu. Vědci se pak proslavili nálezy zdejších zkamenělin a odbornými pojednáními o zdejší krajině po celém světě. Ale samozřejmě lomy jsou jizvami v krajině a zpracování vápence obvykle provázely problémy v podobě vysoké prašnosti u průmyslových podniků a když přičteme značné nároky na dopravu, vyjde nám u bílé či šedé prvohorní horniny silná anti-ekologická stopa. 

Asi 1 km jihozápadním směrem od Jarova, což je vesnice administrativně připojená k Berounu, se nachází obrovský lom Kosov, který má hodně společného s Velkolomem Čertovy schody, největším dobývacím prostorem na vápenec  v Česku. Ten je dobře vidět např. z návrší Zlatý kůň nad Koněpruskými jeskyněmi.  Lom Kosov splňuje všechny pohledy na těžbu vápence, které se dají popsat jako střetávání zájmů hospodářských se zájmy ochrany přírody. 

Lom Kosov měl po 2. světové válce vždy téhož majitele, který vlastnil Velkolom Čertovy schody (VČS), dříve státní podnik, dnes akciová společnost. Zatímco na Kosově se již netěží, ve VČS  těžba stále probíhá. Devastace přírody probíhala na Kosově i v mateřském velkolomu zhruba stejně bezohledně. 

Stejně jako ve VČS i lomy na Kosově poskytly vědcům učebnicový geologický profil. Na Kosově jsou to synklinální uložené silurské vrstvy. Ve spodních etážích a na západní straně lomu spočívají graptolitové břidlice svrchní části liteňského souvrství a nad nimi velmi pestrý sled spodní části kopaninského souvrství. Vápence jsou prostoupeny pyroklastickými horninami, tělesy diabasů a tufitickými břidlicemi. 

Stejně jako na jiné lokality, které jsou ve vlastnictví Velkolomu Čertovy schody, ani do lomu Kosov není oficiálně dovolen vstup. Na Kosově zákaz lidé hodně porušují. Láká je totiž neobyčejně krásná zatopená plocha v západní části lomu. Je na ní pohádkový pohled. V letních měsících tu bez ohledu na oficiální zákaz vstupu najdete spoustu lidí, kteří lom vyhledali ke koupání nebo k potápění.   

V severovýchodní části lomu lze spatřit obrovskou betonovou stěnu. Je to pozůstatek po stavbě drtiče, který zde firma Konstruktiva budovala okolo r. 1983 a který nakonec nebyl uveden do provozu.

V lomu Kosov se pracovalo od roku  1909. Nejdříve byla surovina odvážena do Králodvorské cementárny koňskými povozy, později od r. 1911 lanovkou, která měla v prvních dvaceti letech provozu dřevěné sloupy, pak ocelové. Za války r. 1941 těžba dočasně končí. 

Znovu je těžba obnovena r. 1959, tedy přibližně v době, kdy se ve velkém množství začíná těžit i v Císařském lomu na Zlatém koni a kdy se tamějšímu podniku začíná říkat Velkolom Čertovy schody. Na „Čerťákách“, jak místní velkolom nazývali, se těžil velmi kvalitní čistý vápenec například pro výrobu vápna nebo pro chemické účely. Na Kosově tak čistý vápenec není, zdejší surovina se hodila jako korekční materiál pro výrobu cementu. Těžilo se tu do r. 1989. 

Z výše položených míst lomu Kosov se otevírají nádherné výhledy na města Beroun, Králův Dvůr a okolí. 

Podle:

https://www.novinky.cz/cestovani/445855-zatopene-lomy-dominuji-krajine-podivejte-se-jak-vypadaji-z-ptaci-perspektivy.html,

https://coloraaa.rajce.idnes.cz/Lom_Kosov/
     28. 2. 2018

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 109