Manneporte

Étretat je pravděpodobně nejhezčím místem na fracouzském Alabastrovém pobřeží. 

Asi 140 km dlouhý pás útesů lemujících sever Francie je výjimečným fenoménem. Geologicky ale s alabastrem nemá společného nic. Jak víme, alabastr je forma sádrovce, ale útesy v Normandii na Alabastrovém pobřeží jsou budovány křídou, v níž se jako příměs objevují velké pazourkové balvany. Dále víme, že mezi geology není jednotný názor, jak pazourek, tvrdý křemen obsahující nerost vlastně v přírodě vzniká, zato celkem dobře víme, že křída je forma vápence. Název pobřeží Alabastrové vznikl podle barevného vjemu bílé barvy útesů a "alabastrovému" lesku pazourkových balvanů. 

Křída je měkká, takže útesy v Normandii celkem dobře podléhají erozi, mění tvar a občas se některý z nich zřítí do moře. 

A ještě dodejme, že školní křída se nevyrábí z křídy - tedy z přírodní horniny. Výrobní surovinou pro školní křídu je nerost zvaný kaolinit. 

Eroze také měla rozhodující podíl na vypreparování výjimečných tvarů pobřeží u Étretatu. Do moře jako poloostrovy tady hned na třech místech vybíhají útesy, v nichž vnější geologické síly (říční eroze a mořský příboj) vypreparovaly skalní brány a jednu ostrovní skalní jehlu. 

Brána na sever od města se jmenuje Porte d´Amont, brána západně od pláže nese označení Porte d´Aval a brána jihozápadně od města má název Manneporte. 

Pojďme se podívat na posledně jmenované místo, na Manneporte.

Skalní brána 500 m jihozápadně od Porte d´Aval je jedním z nejvelkolepějších přírodních divů Francie. Připomíná sloní chobot, který saje mořskou vodu nebo naopak tlustou, 70 m vysokou jehlu, která vyrůstá z moře a podepírá útes. 

Legenda praví, že uvnitř skály Manneporte je ukryt poklad. Nikde jsme se nedočetli, jaký. 

Z útesu nad skalní branou se otevírá dokonalý pohled na Porte d´Aval i na další skalní útvary. Krása. 

Na útesu není zábradlí. Dbejte osobní bezpečnosti a nechoďte na okraje skalních stěn. Eroze je často nevyzpytatelná.